Před vstupem do eurozóny musely dané země splnit specifické požadavky týkající se cenové stability, stability veřejných financí a měnového kurzu a výšky sazeb. Ani to však nezabránilo vzniku velkých rozdílů – následující grafy ukazují pozici vybraných zemí co se týče velikosti státního dluhu a rozpočtových deficitů, obchodní bilance a bilance běžného účtu, produktivity a jednotkových nákladů práce a efektivního reálného kurzu, který ukazuje na mezinárodní konkurenceschopnost jednotlivých zemí:
Zdroj: San Francisco Fed
Růst zadlužení může být zčásti vysvětlen hlubokou finanční krizí v letech 2007 – 2008 a následující recesí, Řecko a některé další země však porušovaly limity i před krizí. Velké jsou i nerovnováhy platební bilance, vysoké deficity běžného účtu zvyšují závislost zemí na periferii na externím kapitálu. Významný zdroj problémů představují i náklady práce. Teoreticky by měl volný pohyb pracovní síly umožnit jejich konvergenci, v praxi ale zůstávají velké rozdíly. Ty jsou odrazem legislativy, způsobu stanovení mezd v dané zemi a výší odstupného v jednotlivých zemích. Reálné kurzy založené na nákladech práce jsou prezentované v posledním grafu a ukazují rozdíl mezi Německem a dalšími zeměmi eurozóny.
Optimální měnová oblast by měla být charakterizována volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a práce. Tím se docílí minimalizace šoků specifických pro jednotlivé země a konvergence hlavních makroekonomických proměnných. Tato oblast by také měla zahrnovat země, které mají podobnou fiskální politiku a jejichž ekonomické cykly se svým načasováním výrazně neodlišují. Společná monetární politika pak může reagovat na šoky bez toho, aby některým zemím pomáhala a jiným škodila.
Nyní sice země eurozóny přikročily k rázným úsporným opatřením, trhy ale stále pochybují o tom, že nedojde k jejímu rozpadu. Dohody na úrovni eurozóny s odchodem některé ze zemí nepočítají, z praktického hlediska ani nepočítají s žádnými sankcemi, pokud by tak nějaká země učinila. V principu by tak některá země mohla odejít a navázat svou měnu na euro v kurzu, který si zvolí. Stability bude dosaženo jen tehdy, pokud budou vyřešeny velké rozdíly ve fiskální oblasti; dlouhodobé řešení vyžaduje i reformy, které zvýší konkurenceschopnost a sníží náklady práce zemí na periferii. Konvergenci by měly podpořit i bankovní reformy, které některé ze zemí implementují.
Uvedené je výtahem z „Long-Run Impact of the Crisis in Europe: Reforms and Austerity Measures“.
(Zdroj: San Francisco Fed)