Problémy eurozóny nespadají jen do oblasti státních dluhů, ale jsou natolik komplexní, že zasahují i do bankovního systému. Německo, které má hlavní slovo, co se týče budoucí podoby boje eurozóny s dluhovou krizí, by se mělo při tvorbě politik vyvarovat kroků rozdělujících Evropu na „dvourychlostní“, upozorňuje miliardář a investor George Soros ve své eseji pro deník Financial Times.
Přesvědčení německé vlády, že vina ze současné krize padá výhradně na země, které ztratily svou konkurenceschopnost a vyhnaly svůj dluh do neudržitelných výšin, je podle Sorose „značně zkreslené“. Řešení problémů měnové unie a jejích členů se neobejde bez naprosté podpory Německa. Francie, která může výsledek reforem zdánlivě také ovlivnit, je však ve skutečnosti také pod taktovkou německé vůle, na níž závisí i francouzský rating nejvyššího stupně. Zástupci EU tento týden pravděpodobně reformy zabalené do takzvaného paktu konkurenceschopnosti, navrženého Německem s podporou Francie, schválí. Opatření jsou však příliš ostře vyhraněné vůči „slabým“ zemím a jejich schválení významně podpoří dvourychlostní růst ekonomiky eurozóny, který bude v budoucnu velmi těžké odstranit. Reformy navíc mohou rozrušit dosud rámcově soudržnou evropskou politiku, míní investor.
„Evropská unie tak bude čelit něčemu horšímu, než je ztracená dekáda,“ varuje před čtvrtečním summitem EU, na němž se očekává oficiální schválení paktu konkurenceschopnosti. Soros tak potvrdil svá prosincová slova, podle nichž hrozí evropským zemím chronická divergence – zatímco země s relativně zdravými rozpočty dále předběhnou zbytek regionu, deficitní země budou dále zpomaleny zátěží nahromaděného dluhu. Německo přitom opomíjí fakt, že se kromě dluhové krize jedná také o měnovou a bankovní krizi, na čemž má sama největší evropská ekonomika významný podíl odpovědnosti. Kámen úrazu byl podle Sorose v tom, že ECB hodnotila dluhové závazky všech členských zemí jako bezrizikové a zároveň nutila banky skrze likviditní požadavky skupovat dluhy slabších zemí, což drželo úroky u dluhopisů Portugalska, Irska, Řecka, Itálie i Španělska na relativně nízkých úrovních. A to v době, kdy si Německo utahovalo opasek, aby se vypořádalo se sjednocením země. Výsledkem je velký rozdíl v konkurenceschopnosti napříč měnovou unií, která vyústila v bankovní krizi, jíž byly zasaženy především právě německé banky. Iniciativa vlády Angely Merkelové v záchraně zadlužených zemí je tak cestou ochrany vlastního bankovního sytému.
„Požadavky paktu konkurenceschopnosti padnou na nerovnou půdu, uvedou zadlužené země do neudržitelné situace,“ argumentuje tak americký investor maďarského původu. „Dolů může stáhnout i Španělsko, které do evropské krize vstupovalo s nižším dluhovým poměrem než Německo.“
Soros navrhuje dvě zásadní řešení. Zaprvé, evropský záchranný fond se musí soustředit na záchranu bankovního systému, stejně jako jednotlivých států, což umožní restrukturalizaci dluhů bez vyvolání hlubokých problémů v soukromém bankovním sektoru. Jednotný evropský dohled nad všemi bankami by navíc pomohl obnovit důvěru trhů. Zadruhé, aby došlo k narovnání podmínek napříč zeměmi, jichž se budou nová pravidla týkat, je třeba odstranit rizikové prémie u nákladů na financování rozpočtů vlád v rámci regionu. Toho lze dosáhnout konverzí většiny dluhopisů na ‘eurobondy‘, země by tak emitovaly svůj dluh pod jasnými kolektivními pravidly a rizikovou prémii by platily pouze v případě překročení maastrichtských kritérií.
Lídři eurozóny se již na začátku března neoficiálně shodli na komplexním balíku opatření z pera zástupců Německa a Francie, které mají pro země EU stanovit jasné limity přijatelné výše veřejného dluhu a rozpočtového deficitu, sjednotit indexaci mezd nebo zpružnit trhy práce.
(Zdroj: FT, CNBC, WSJ)