I v případě, že poptávka po ropě zůstane stabilní k úrovním posledních let, její zásoby máme na necelou polovinu století. Spoléhat nemůžeme na plyn, kde je největší překážkou technologie a geografie jeho transportu. Nejdéle nám vystačí uhlí, jehož zásoby postačují na zhruba jedno a tři čtvrtě století. V krátké analýze to odhadla banka , podle které z pohledu energetické soběstačnosti a jistoty dodávek je nejohroženějším regionem světa právě Evropa, následována Latinskou Amerikou a Indií.
„Zdroje energií do budoucna nejsou dostatečné. I v případě, že se poptávka po ropě nebude zvyšovat, její zásoby zbývají na méně než 49 let, znějí slova ekonomky pro globální trhy v Karen Wardové. „Slibně by mohly vypadat zásoby zemního plynu, ale obtížný je samotný transport komodity a také její masové použití jako paliva (pro výrobu tepla a energie),“ uvádí ve zprávě Wardová. Z pohledu životnosti zásob podle ní nejlépe vyznívají zásoby uhlí, které analýza banky v porovnání s odhadovaných vývojem poptávky odhadla na 176 let. To je ale zase zdrojem značných emisí.
„Pokud nedojde k výraznému omezení poptávky proti předpokladům, do roku 2050 se v celosvětovém měřítku dočkáme 110% nárůstu poptávky po ropě na ekvivalent 190 milionů barelů denně. Za touto poptávkou budou stát nároky na růst a vývoj rozvíjejících se ekonomik. Slova Wardové promlouvají do prostředí jaderné hysterie po událostech Japonsku a politických impulzů k potlačení jaderných zdrojů energie, zejména v Evropě (Německo, Itálie, v Asii Čína). A její závěry příliš nenabízejí alternativu.
„Pokud nebudou nalezeny ropné rezervy zásadního rozsahu, situace nebude udržitelná a svět bude muset spoléhat na jiné a nové zdroje energie,“ uvádí Wardová. „Energetická bezpečnost, definovaná poměrem domácí produkce energií na obyvatele, se bude stále více vzdalovat od situace umožňující zůstat v klidu. Přechod k většímu využití plynu tyto obavy nezažene kvůli ještě vyšším geografickým a dopravním překážkám, než je tomu u ropy. Z tohoto pohledu jsou nejvíce nestabilními regiony především Evropa, ale i Latinská Amerika a v Asii Indie,“ uvádí Wardová. „Zejména v Evropě se takto definovaná energetická bezpečnost bude rychle zhoršovat. "To může pro řadu evropských zemí znamenat ústup z jejich dnešních příček ekonomického postavení ve světě,“ upozorňuje .
Wardová upozorňuje, že pokud se japonské tragédii a událostem v poškozené elektrárně Fukušima „podaří“ zastavit rozvoj jaderných zdrojů energie řádově o 20 let tak, jak se to „podařilo“ po havárii ruského Černobylu, pak budou muset výrazně vyšší roli přebrat obnovitelné energie. Vedle toho, že jde o zdroje méně masivní, méně stabilní a spolehlivé a v nakonec také dražší (viz i například slova CFO Nováka ve včerejším online rozhovoru na Patria.cz), vyvolá tento posun masivní investice. Ty budou začínat nárůstem CAPEX v energetickém sektoru a následovat celospolečenskými změnami směrem k vyšší efektivnosti a skromnosti k zacházení s energií. Právě to poslední je dosud poněkud nepředstavitelné. „Dosud jsme byli neskutečně samolibí ve způsobu využívání energií. Novým (nižším) možnostem budeme muset přizpůsobit naše zvyklosti. Nejblíže po ruce je v tomto směru sektor dopravy,“ míní Wardová.
Prozíravost vlád ohledně energetické budoucnosti, kterou lze řešit snad ještě během následujících 40 let a kterou vlády postrádaly zejména v posledních 40 letech, musí přijít v situaci, kdy tyto vlády mají s ohledem na stav rozpočtů a dluhů nejméně zdrojů na strategické investice a budování technologicky zcela nové infrastruktury, poznamenává . Tak rozvážně se siláckými rozhodnutími o jádru….
(Zdroj: , CNBC, Bloomberg)