Ve Spojených státech panuje pochopitelné zklamání z vysoké nezaměstnanosti a slabé ekonomiky, dokonce čelíme i možnosti dalšího poklesu. Vedle toho je tu pocit zoufalství z toho, že monetární i fiskální politika již vyčerpaly svůj potenciál, píše na stránkách NYTimes známý bojovník s inflací a bývalý předseda Fedu Paul Volcker. Výsledkem tak podle něho je, že občas zaslechneme názory o tom, jak by ekonomice pomohla trochu vyšší inflace, možná někde kolem 4 – 5 %.
Teoreticky by mohla vyšší inflace podpořit investice, protože podniky by čekaly, že v budoucnu budou ceny vyšší. Stejně tak by podpořila ceny nemovitostí, možná i mezd. A pokud by oslabil dolar, bylo by to další plus. Historie ale ukazuje, že v praxi to tak nefunguje. Příkladem jsou 70. léta, kdy se začalo používat slovo stagflace popisující kombinaci rostoucí inflace a pomalého růstu. Ve chvíli, kdy začne být inflace očekávána a zakořeněna, její stimulační efekt zmizí a je těžké se jí zbavit. To je přesně ten důvod, proč centrální banky po celém světě kladou důraz na cenovou stabilitu, upozorňuje Volcker.
Jeho slova se ale ihned stala terčem zastánců stimulace inflací. Mezi ty nejhlasitější patří Paul Krugman, který na svém blogu tvrdí, že ne vždy inflace škodila. Příkladem může být vývoj po druhé světové válce, kdy inflace významně pomohla ke snížení dluhu a umožnila ekonomice dosáhnout dlouhodobého a neinflačního boomu. A nyní se nemusíme bát toho, že budeme znovu bojovat s vývojem podobným tomu v 70. letech, ale se situací třicátých let, uvádí ekonom. Pro podporu svého názoru poukazuje i na zamyšlení Tima Duye, který porovnal růst reálného produktu v 70. letech s růstem produktu po přelomu tisíciletí. A výsledek ukazuje, že inflační 70. léta nebyla zdaleka tak hrozná jako posledních deset neinflačních let. Graf ukazuje kumulativní změnu produktu v obou obdobích:
Inflace sníží nadbytečné zadlužení a silnější ekonomika je tím nejlepším prostředím pro řešení dlouhodobých problémů. Volckerovy názory jsou ale mezi centrálními bankéři rozšířené a představují tak další překážku tomu, abychom ukončili „o něco menší depresi“, uzavírá Krugman.
(Zdroj: NYTimes, Blog Paula Krugmana)