Pokud by současná krize v Evropě nebyla tak tragická, byla by zábavná na způsob černého humoru. Její vývoj připomíná text písně, která pojednává o díře ve vědru. Lenivý farmář si v ní stěžuje své ženě na děravé vědro a žádá ji o radu. Jenomže vše, co mu žena poradí, vyžaduje nějaký předchozí krok. Nakonec to celé skončí u toho, že by farmář měl přinést nějakou vodu. „Vědro má ve dně díru, milá Lízo, milá Lízo.“
Co to má co dělat s Evropou? Řecko, tedy země, kde krize propukla, představuje momentálně okrajový problém. Akutním nebezpečím je vývoj v Itálii, třetí největší ekonomice eurozóny. Investoři se obávají jejího defaultu. Výnosy dluhopisů stále rostou, což pravděpodobnost defaultu nadále zvyšuje. Jde o zlověstnou spirálu, kde se default může stát sebenaplňujícím se proroctvím.
Záchrana eura vyžaduje odstranění této hrozby – vytvoření fondu, který může půjčovat Itálii a Španělsku, které je ohroženo také, za nižší sazby. Jeho zdroje by se pravděpodobně ani nemusely použít, protože jeho samotná existence by obavy utišila. K dispozici ale musí být zdroje, které převyšují 1 bilión eur. A právě zde tkví problém. Všechny způsoby, jak takový fond vytvořit, totiž vyžadují důvěryhodný závazek ze strany hlavních evropských vlád. Itálie si však sama takový závazek poskytnout nemůže, silná se nezdá být poslední dobou ani pozice Francie. Panují obavy, že vytvoření uvedeného fondu by i jí přidalo na seznam zemí, které čelí krizi. Vědro má ve dně díru, milá Lízo, milá Lízo.
K ničemu z uvedeného přitom ani nemuselo dojít. Británie, Japonsko i USA mají vysoké dluhy a stále si půjčují za nízké sazby. Je to z velké části důsledkem toho, že mají vlastní měnu a investoři vědí, že kdyby bylo třeba, tiskly by více peněz. Pokud by za zadluženými zeměmi v eurozóně stála podobným způsobem i ECB, krize by znatelně polevila. Inflace by se nezvýšila, protože tvorba peněž v ekonomice v depresi růst cen nezvyšuje. A Evropa navíc mírnou inflaci potřebuje, protože bez ní je jih Evropy odsouzen k deflaci s vysokou nezaměstnaností a sérií defaultů.
Podobný krok ze strany ECB je ale mimo diskuzi. Celý systém eurozóny byl navržen pro boj ve válce, která je stejná jako ta poslední. Skutečnou hrozbou přitom není opakování 70. let, ale to, že se vrátí 30. léta. Současný systém se tak stává pastí a stále více se zdá, že je odsouzen k zániku.
Uvedené je výtahem od „The Hole in Europe’s Bucket“ od Paula Krugmana.
(Zdroj: NYTimes)