V záplavě mediálních zpráv o loňském velkém zemětřesení na východě Japonska zůstal pohřbený úspěšný příběh, který by svět neměl ztrácet ze zřetele, protože nám mnohé vypovídá o tom, jak v jednadvacátém století řídíme rizika. Je to příběh o japonském lidu, jenž si prostřednictvím staletých vzpomínek a společných zkušeností vypěstoval odolnost vůči přírodním katastrofám. A tak když se 11. března 2011 zvedlo moře a zpustošilo pobřeží této země, stačilo již více než 90 % obyvatel postižených oblastí uprchnout do bezpečí.
Toto bezpečí se pak ocitlo v ohrožení kvůli tavení v reaktorech jaderné elektrárny Fukušima-Daiči, s kteroužto katastrofou se Japonsko potýká dodnes. Přesto může být země pyšná, že tolik jejích obyvatel, zejména dětí, je díky systémům včasného varování, bezpečnostním cvičením a silnému důrazu na snižování rizika katastrof v učebních osnovách dodnes naživu.
Svět dnes věnuje snižování ztrát na životech v důsledku katastrof větší pozornost. Riziko úmrtí v poměru k počtu obyvatel skutečně klesá, ale přírodní katastrofy přesto dodnes rozvrátí životy více než 200 milionů lidí ročně. Ekonomické náklady navíc raketově rostou: pojištěné ztráty dosáhly v loňském roce rekordních 380 miliard dolarů.
Za posledních 40 let se počet obyvatel na zeměkouli téměř zdvojnásobil na sedm miliard, ale počet lidí ohrožených na celém světě tropickými cyklóny se bezmála ztrojnásobil. Více než 100 milionů osob zažívá každoročně záplavy a zhruba 370 milionů lidí žije ve městech ohrožených zemětřesením.
Vzhledem k rychlému tempu urbanizace a technologické základně, kterou město s dostatečnými zdroji potřebuje, se riziko „synchronního selhání“ ustavičně zvyšuje, jak prokázalo i zemětřesení v Japonsku. Otřesy půdy zničily kritické úseky japonské rozvodné sítě včetně dodávek energie potřebných k ochlazování vyhořelého paliva ve Fukušimě, kde navíc tsunami vyřadilo z chodu záložní generátory, což mělo za následek nejhorší jadernou katastrofu od havárie ukrajinské elektrárny Černobyl v roce 1986.
Obecnější ponaučení by mělo být zřejmé: když přírodní živel napáchá spoušť na energetické síti, existuje vysoké riziko, že se důsledky přenesou i na systémy, které jsou na energii závislé, například na bankovnictví a finančnictví, vládní služby, dopravu a komunikace nebo dodávky pitné vody. Když se navíc objeví a zkombinují nové zdroje rizika, může to vést ke zpochybnění dlouho platných předpokladů o katastrofách. V červenci 2010 zažilo západní Rusko teploty přesahující dlouhodobý průměr o téměř 8°C, což v kombinaci s nedostatkem srážek způsobilo požáry na 800 000 hektarech vyprahlých polí, lesů a rašelinišť.
Moskvu a okolí, kde žije více než 15 milionů lidí, mnoho týdnů halil kouř. Nejvíce tím trpěli lidé s kardiovaskulárními a dýchacími nemocemi, starší a velmi mladí lidé. Během požárů a krátce po nich se úmrtnost v Rusku zvýšila o 18%.
Loňské záplavy v Thajsku připravily o práci 700 000 lidí a měly nepřímé hospodářské dopady na celý svět. Týdeník Economist uvádí, že podle odhadu americké banky srazila tato katastrofa celosvětovou průmyslovou výrobu o překvapivě vysokých 2,5 %. Ekonomická zranitelnost vůči záplavám se ve všech regionech světa zvyšuje rychleji než HDP na obyvatele.
Na lidské štěstí a hospodářský blahobyt mají vliv také klimatické změny. I díky nim možná subsaharská Afrika zažije třetí rok sucha za sebou – a to v situaci, kdy na světě žije miliarda podvyživených lidí a sílí obavy o potravinovou bezpečnost.
Tsunami v Asii v prosinci 2004 probudilo velkou část světa z letargie v otázce připravenosti na katastrofy. Následující měsíc přijalo 168 zemí na světové konferenci o omezování katastrof v japonském Kóbe mezinárodní plán snižování rizika katastrof. Město Kóbe ležící v prefektuře Hjógo zažilo v roce 1995 jedno z nejhorších japonských zemětřesení, které si vyžádalo přes 5000 životů.
Výsledný Hjógský rámec činnosti 2005-2015 byl předělový v tom, že učinil ze snižování rizika katastrof a adaptace na klimatické změny známku dobrého vládnutí. Většina států, které budou z hjógského rámce těžit, nemá s bojem proti přírodním rizikům tak dlouhé historické zkušenosti jako Japonsko. Rámec jim může pomoci pochopit vlastní citlivá a zranitelná místa v dnešním nebezpečném světě a stanovit prioritní činnosti při rozvoji kultury prevence.
Proto je v době, kdy se hjógský rámec blíží ke konci platnosti, důležité začít přemýšlet o jeho náhradě, která nás provede houštinou rizik vynořujících se v urbanizovaném a vzájemně závislém světě jednadvacátého století.
Úřad Organizace spojených národů pro snižování rizika katastrof už zahájil rozhovory s vládami, představiteli místních samospráv a širokým spektrem organizací občanské společnosti, aby mohl včas připravit nový rámec pro příští světovou konferenci o omezování katastrof, která se v roce 2015 opět – nikoliv překvapivě – uskuteční v Japonsku. Výsledek bude dozajista odrážet nové poznatky z loňského zemětřesení a tsunami a usilovat o podporu hlubšího politického a ekonomického angažmá při snižování rizika katastrof a zvyšování odolnosti po celém světě.
Margareta Wahlströmová je zvláštní vyslankyní generálního tajemníka Organizace spojených národů pro snižování rizika katastrof a ředitelkou Úřadu OSN pro snižování rizika katastrof (UNISDR).
Copyright: Project Syndicate, 2012