Osm let po americké invazi se iráckému ropnému průmyslu podařilo setřást nejen dědictví občanské války, která zemi málem rozdělila, ale i předchozí čtvrtstoletí vlády Saddáma Husajna plné krvavých konfliktů se sousedy. Těžba ropy v dubnu vzrostla meziměsíčně o úctyhodných 7,7 % na 3,03 mil. barelů za den, čímž Irák překonal úroveň z roku 1979, kdy se Saddám chopil moci. Země v produkci také poprvé od roku 1988 předstihla sousední Írán, který má s odbytem svého černého zlata potíže kvůli ropnému embargu EU a Spojených států.
S pomocí mezinárodních koncernů ze Spojených států, Velké Británie, Číny a Ruska, které opravují staré vrty a rozvíjejí nová ložiska, se země ke konci roku stane druhým největším producentem ropného kartelu OPEC, čímž před ní zůstane pouze Saúdská Arábie. Do roku 2015 hodlá Irák těžbu zdvojnásobit. Letošní příjmy ze sektoru, plně kontrolovaného státem a místními poloautonomními úřady, jsou odhadovány na 100 mld. USD.
Z rozvoje ropného průmyslu mohou hodně vytěžit i Češi. Československé firmy vybudovaly více než 60 procent iráckých kapacit na zpracování ropy a zemního plynu. V posledních letech se ty nejaktivnější, jakými jsou Technoexport, Chemoprojekt, Prokop Engineering, UNIS a další, již zapojily do probíhající rekonstrukce a účastní se výběrových řízení na stavbu čtyř nových rafinérií, z nichž každá si vyžádá investici 1,5 mld. USD. I kvůli těmto příležitostem navštíví Irák na konci května ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého doprovodí početná podnikatelská delegace.
Rostoucí irácká produkce by spolu s obnovou těžby v Libyi a zvyšováním kapacity v Saúdské Arábii měla pomoci zmírnit obavy z dopadů embarga na íránskou ropu, které začne naostro platit za několik týdnů. OPEC už Irák plně zakomponoval do systému kvót pro jednotlivé členy a na červnovém zasedání ve Vídni se chystá zhodnotit celkovou situaci na trhu. Irácký ministr ropného průmyslu Abdul al-Luaíbí před několika dny uvedl, že ceny v rozmezí 100-120 USD za barel jsou „přijatelné“ a světovou ekonomiku nepoškodí. Podle jeho saúdského kolegy Alího al-Naímího je zase ropa příliš drahá a je třeba korekce na zhruba 100 USD za barel severomořského Brentu.
V exportu ropy překonal Irák svého sankcemi stiženého souseda už v prvním kvartále letošního roku. Zatímco Irák dodal v 1Q12 na světové trhy zhruba 2,145 mil. barelů denně, íránské vývozy se ve stejném období mezikvartálně propadly o 400 tisíc barelů na 2,1 mil. barelů denně. V dubnu irácký ropný export dosáhl 2,5 mil. barelů denně, přičemž íránský dále klesl na 1,8 mil. barelů.
Navzdory prohlášením íránské vlády o tom, že si místo Evropy najde jiné zákazníky v Asii, došlo od začátku roku k víc jak 7% poklesu íránské produkce na 3 mil. barelů denně, přičemž Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že těžba by se mohla propadnout až na 2,6 mil. barelů denně. Na snižování produkce má podle všeho velký vliv Čína, která kvůli sporům o ceny výrazně zredukovala dovoz ropy z Íránu. V březnu zaznamenal čínský import 50% meziroční propad, což je letos zatím největší pokles. Březnové statistiky také ukazují 40% meziroční pokles u dodávek do Jižní Koreje. Její chování motivuje snaha vyhnout se americkým sankcím, které od léta postihnou i ty firmy a banky, které s Íránem obchodují dál. Japonsko, jež si již výjimku ze sankcí zajistilo, razantně omezilo import v dubnu. Írán teď podle nejmenovaných zdrojů na moři v tankerech skladuje 35 mil. barelů, oproti 8 mil. v březnu.
Irák se chopil příležitosti a ve velkém od Íránu přebírá asijské zákazníky. Za poslední rok se stal druhým nejdůležitějším dodavatelem ropy do Indie (po Saúdech). Do Číny a Indie nyní směřuje 60 % iráckého ropného exportu.
Podle statistik zahrnující i nekonvenční ložiska drží Irák páté největší zásoby ropy na světě. Od Husajnova pádu bylo zahraničním společnostem uděleno 15 licencí k těžbě, přičemž do nadcházející koncesní aukce se přihlásilo 47 zájemců. Investory neodrazují ani obavy z nejisté bezpečnostní situace v zemi, umocněné loňským stažením všech amerických jednotek. Útoky na ropovody a těžební zařízení stejně jako sebevražedné atentáty pokračují, ovšem se sníženou intenzitou a frekvencí.
Rychlejšímu rozvoji těžby a vývozu brání nedostatečné přepravní kapacity, dennodenní výpadky proudu, málo rozvinutý petrochemický průmysl a také pochybný legislativní rámec. Vláda se s regiony po letech vyjednávání nedokázala shodnout na způsobu rozdělování ropných příjmů, což mají na svědomí napjaté vztahy mezi jednotlivými náboženskými sektami i etniky Iráku.
(Zdroje: Bloomberg, AP, HN)