Ekonomiku, která by v dnešní době ráda nespoléhala na exporty, bychom asi hledali dlouho (ať už jde o reálné spoléhání se, či spíše o zbožné přání). V rámci současného exportního hlavolamu je ale jasné, že vyexportovat se z problémů všichni najednou nemohou. Tedy vyjma možnosti, že najdeme nějakého mimozemského zájemce o naše pozemské produkty. V rámci posunu k větší globální rovnováze by tak mělo docházet zejména k tomu, že Čína sníží váhu exportů a investic na svém HDP a zvýší váhu domácí spotřeby. Její hlavní protipól, tedy USA, by měly učinit opak. To znamená stát se ze spotřebitelské velmoci (spotřeba domácností tam má více jak 70 % podíl na HDP) významnějším exportérem. Podobná je pak polarita Německo – periferie eurozóny. Zatímco v případě USA – Čína můžeme pozorovat určité známky pokroku, u Německa a periferie to je těžší.
Pokud nás zajímá detailnější pohled na současný globální exportní hlavolam, může posloužit následující obrázek. Jde o podíl exportů zboží na HDP, rozdělený podle hlavních exportních destinací. Vidíme tak, že v Číně tvoří exporty 26 % HDP, vývozy do USA a eurozóny mají přibližně stejnou váhu (4,5 %) a dominantní podíl mají „ostatní“ země – tedy země mimo USA, eurozónu a zbylé země BRIC. U USA vidíme, že exporty dosahují necelých 10 % HDP, většina je opět „ostatní“, podíl eurozóny a BRIC je minimální. Exporty a přímé obchodní vazby tak v případě USA nejsou tm hlavním přenosovým kanálem, kterým by se problémy v eurozóně přenášely do USA. Tímto kanálem je hlavně finanční systém. Čína v tomto exportním ohledu cítí evropské problémy citlivěji.
Obrázku dominuje německá exportní mašina s 38 % podílem vývozů na HDP. Z toho je cca polovina směrována do eurozóny. Poučení je zde jasné – Německo je na vývoji na našem kontinentě stále exportně velmi závislé. Pokud k tomu připočteme významné kapitálové ztráty, které by Němci realizovali v případě rozpadu eurozóny, je s podivem jejich občas zarputile nekonstruktivní přístup. Všimněme si také, že i přes prudký růst exportů do Číny je jejich celkový podíl (respektive podíl všech zemí BRIC) stále relativně malý. Posuny v Číně směrem od investic ke spotřebě se přitom dotknou i Německa, ale ne nutně negativně - v nejlepším případě tam bude namísto obráběcích strojů prodávat auta.
Z obrázku také vidíme, že pokud by se do hlubších problémů dostala ekonomika USA (např. fiskální útes), v první vlně se to na straně exportní poptávky dotkne zejména Kanady a Číny. Problémy v eurozóně by v tomto smyslu zase negativně ovlivnily zejména Německo, Itálii, Francii, Velkou Británii a Rusko. Pohybům v zemích BRIC pak jsou nejvíce vystaveny dvě exportní velmoci – Německo a Japonsko, které v posledních letech výrazně upevňuje zejména vazby na Čínu.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.