Na nedávné konferenci pořádané britskou centrální bankou Bank of England zazněla jednoduchá otázka: Nakolik by se měl kvůli současné krizi pozměnit způsob, jakým je vyučována ekonomie? Jednoduchá odpověď zní tak, že k žádné změně pravděpodobně nedojde. Proč by se ekonomové zbavovali svého lidského kapitálu, který tak těžce během posledních dvou set let získávali? Zejména makroekonomové se domnívají, že stačí do současných modelů zabudovat prvky, které zohlední „frikce“ a „nedokonalosti“. Jsou ale i tací, kteří věří, že jsme dosáhli bodu, kdy musíme náš přístup radikálně změnit.
Paul Seabright má pravdu v tom, že se ekonomové snaží o neustálé zdokonalování svých modelů, ženou se ale za realitou, která se mění stejně rychle jako tyto modely. Entomologové se kdysi na základě svých jednoduchých modelů domnívali, že čmeláci by neměli být schopni létat. Ve světle jasných důkazů ale své modely změnili. Ekonomové se namísto toho snaží měnit realitu tak, aby pasovala na jejich modely. Ty pak stojí na teoriích, které mají velmi vratké základy.
Každý student ekonomie se musí vypořádat s modelem ekonomiky postaveném na izolovaných jednotlivcích, jejichž cílem je optimalizace v rámci omezení daných trhem. Jejich předpokládaná racionalita pro studenty není příliš přesvědčivá, učitelé jim ale vysvětlí, že cílem je demonstrovat existenci tržních rovnováh. Ty pak mají mít požadovaný efekt na bohatství, mohou existovat teoreticky, ale my nejsme schopni ukázat, že se k nim ekonomika vůbec přiblížila. Student pak přejde k makroekonomii a naučí se, že celá ekonomika se chová stejně jako průměrný jedinec, kterým se zabýval dříve.
Následuje několik návrhů: Měli bychom se více věnovat problému koordinace a nevěnovat tolik času efektivitě. Neměli bychom předstírat, že celkové chování společnosti lze popsat chováním jednoho jejího člena – rozdíl mezi chováním na mikro a na makro úrovni je významný. V mnoha případech je realističtější předpokládat, že lidé na vývoj nereagují postupným přizpůsobením, ale že existuje určitá kritická hranice, při jejímž překročení dojde ke změně. Platí to na úrovni jednotlivce i celé společnosti. Pokud se dost jednotlivců pohne určitým směrem, může to vyvolat pohyb celé společnosti.
Znamená to, že bychom již neměli vyučovat tradiční ekonomické teorie? Jistě ne. Pokud bychom tak učinili, studenti by ani nebyli schopni sledovat současnou ekonomickou debatu. Dlužíme jim ale vysvětlení problémů, které s našimi teoriemi souvisejí, a jejich předpokladů. Od změny paradigmatu jsme ještě daleko, v delším období ale k jeho změně nevyhnutelně dojde. Měli bychom si tak být vědomi toho, že současné teorie budou jednou považovány za myšlenky minulosti.
Uvedené je výtahem z „What’s the use of economics?“, autorem je Alan Kirman.
(Zdroj: VOX)