Již tak dobrá pověst Kanady byla v minulých letech ještě vylepšena tím, jak dobře si vedla během finanční krize. Příčinou byla hlavně konzervativní strategie kanadských bank, které jsou dnes považovány za jedny z nejstabilnějších na světě. Kanada je desátou největší ekonomikou světa, v září tohoto roku tam nezaměstnanost dosahovala 7,1 %, tedy nejnižší úrovně od roku 2008. Američané jí navíc závidí systém zdravotní péče, který je považován za rozumnou střední cestu.
Ekonomové však poukazují na to, že i Kanada má slabé stránky a pokud je neodstraní, nebude schopna konkurenceschopnosti na inovativních globálních trzích. Mezi hlavní problémy se řadí klesající tempo růstu produktivity práce, nedostatečné investice do infrastruktury, inovace a přístup k vysoce kvalifikované pracovní síle. Podle některých ekonomů pak Kanadě hrozí takzvaná holandská nemoc. Tou je situace, kdy země trpí příliš velkou závislostí na exportech produkce s nízkou přidanou hodnotou, které vedou k posilování měny a následně k úpadku výrobního sektoru a konkurenceschopnosti. V roce 2002 dosahoval kurz kanadského dolaru absolutního minima 61,7 amerických centů, od té doby se ale s americkým dolarem dostal téměř na paritu. Příčinou jsou rychle rostoucí ceny komodit, které Kanada vyváží, včetně ropy.
Není náhoda, že během posledních let také znatelně poklesla produkce a zaměstnanost ve výrobním sektoru. Kanada se přitom již desítky let snaží o to, aby nebyla pouhým dodavatelem přírodních zdrojů a komodit. Tyto položky ale v minulém roce představovaly dvě třetiny exportů, což je nejvíce za několik desetiletí. Růst těchto vývozů ovšem není dost velký na to, aby vyvážil pokles exportů výrobního sektoru a služeb. Kanada tak prohrává bitvu, ve které se snaží platit za dovážené sofistikované výrobky tím, že ze země těží stále více zdrojů. Namísto toho, aby kanadské podniky soutěžily se svými globálními konkurenty, zaměřují se na domácí ekonomiku a kanadská ekonomika namísto globalizace prochází procesem deglobalizace.
Kanada se propuknutí holandské nemoci snaží bránit tím, že přistupuje zodpovědně ke správě příjmů plynoucích z exportů komodit. Například vláda Alberty tak má ve svém rezervním fondu miliardy dolarů. Konkurenceschopnost Kanady ale negativně ovlivňují klesající výdaje na výzkum a vývoj. Ty dnes tvoří asi 0,9 % HDP, což je jen zlomek toho, kolik na tuto oblast vydává Jižní Korea, Švédsko, Finsko, USA a dokonce i Čína. Podle některých ekonomů je pak významnou brzdou i zastaralý systém regulace, který se týká například obchodu mezi jednotlivými provinciemi.
Najdou se však i důvody k optimismu. Mezi ně lze zařadit klesající závislost na USA a rostoucí obchod s Čínou, dobré univerzity a vzdělanou populaci. Země tak má dobrou šanci na překonání zmíněných problémů a je stále vnímána jako stabilní a bezpečné útočiště, které má hodně přírodních zdrojů a málo dluhu.
(Zdroj: Knowledge@Wharton)