Ať se náročná jednání doprovázející evropskou politiku zdají jakkoli předvídatelná, nakonec se jim většinou podaří překvapit. Tento týden proběhne zásadní summit Evropské unie zaměřený na dojednání dohody o rozpočtu EU na roky 2014-2020, tedy takzvaném víceletém finančním rámci (VFR), a atmosféra, která jej obklopuje, je – mírně řečeno – zjitřená.
Ještě než bylo vůbec proneseno první slovo, už se Evropanům říká, že vyjednávání v Bruselu budou „nerudná“ a že se na obzoru rýsují veta jednotlivých členských států. Taková vyjádření se bohužel mohou stát sebenaplňujícím se proroctvím.
Vezměme si toto: Skupina významných firem se sídlem v různých zemích EU – kupříkladu , , Barilla a – naléhá, že ať už bude nakonec velikost VFR jakákoli, přinejmenším navržených 20 % výdajů v letech 2014-2020 by dohoda měla vyčlenit na zelený a nízkouhlíkový růst. Jedná se o firmy, jimž se evropské národní vlády den co den dvoří a věnují jim sluch. Když však dojde na VFR, evropští národní lídři, zdá se, bedlivě nenaslouchají. Stejně tak téměř mlčí o zjevných přínosech, jež by takové výdaje mohly mít, od Velké Británie na západě po nejnovější kandidátskou zemi EU, Chorvatsko, na východě.
Dění v síních moci sice možná 500 milionů evropských občanů nepřekvapuje, ale mělo by je silně znepokojovat. Potíž není jen ve ztrátách, k nimž by mohlo dojít za sprintu z kopce, v němž dnes mnoho národních vlád EU soupeří, ale také v manipulativně protiunijním naladění mnoha kruhů evropského tisku, který se zdá odhodlaný přinutit národní lídry k dalšímu rozpočtovému zpomalení.
V čistě přispěvatelských státech na západě EU zůstává debata o VFR úzce zaměřená na to, kolik peněz lze osekat z návrhu rozpočtu ve výši 1,033 bilionů eur, jejž pro roky 2014-2020 předložila Evropské komise. Bezmála se ovšem mlčí o důležitějším a celistvějším návrhu Komise: 20% výdajovém závazku na podporu projektů a iniciativ, které mohou stimulovat zdrojově efektivní podnikání, chránit společné evropské prostředí bez ohledu na hranice a zajistit lepší budoucnost pro rodiny napříč kontinentem.
Přínosy, jež „zelený“ VFR (který nedávno získal podporu Evropského parlamentu) slibuje, jsou přinejmenším trojí: vyšší podíl pracovních míst v jednom z nejrychleji rostoucích sektorů ekonomiky na světě, nižší účty za energie pro domácnosti napříč Evropou a pomoc ve snaze dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů, na nichž se všechny státy EU shodly v rámci svých závazků „Evropa 2020“.
Zelený potenciál se zatím ve výdajích EU neuchytil. Ve Francii například organizace sociálního bydlení v posledních několika letech z peněz EU svižně zapojily 320 milionů eur do zlepšování energetické účinnosti stávajícího bytového fondu. Tyto evropské finance vyvolaly další investice ve výši 2,2 miliard eur, vytvořily 15 000 lokálních pracovních míst a přinesly úspory ve výši 98 eur na domácnost, díky průměrně 40% snížení nákladů na vytápění.
Michael Heseltine, bývalý ministr ve vládě Margaret Thatcherové, nedávno zdůraznil význam větrné energetiky pro znevýhodněné regiony Velké Británie, například severovýchod Anglie. Londýnu přesto nesvitlo, že adekvátní zaměření prostředků z evropských investic by přineslo příležitosti k vytvoření silnějších podniků a ke zvýšení konkurenční schopnosti v oblasti technologií budoucnosti – a ke sdílení těchto přínosů uvnitř EU i mimo ni. Namísto toho teď hrozí, že hrdé bušení se do prsou, k němuž dochází v Británii i jinde, zahodí tuto příležitost do koše pod jednacím stolem.
Od roku 1951 a vzniku Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce EU, už Evropa ušla kus cesty. Dnes však pracujeme na nové konstrukci ekonomiky EU, usilujeme o překonání hospodářské krize a budujeme udržitelnou a odolnou evropskou ekonomiku schopnou celosvětové konkurence – ekonomiku, která dokáže být zelená a zároveň produktivní.
Během příprav na summit o VFR, který proběhne už tento týden, je zapotřebí, aby si hlavy vlád EU uvědomily širší souvislosti. V sázce je veřejné blaho Evropy – vlastně její nejslibnější cesta k úspěšné budoucnosti.
Jacques Delors, bývalý předseda Evropské komise a bývalý francouzský ministr hospodářství a financí, je zakládajícím předsedou Notre Europe – Jacques Delors Institute.
Copyright: Project Syndicate, 2012.