Mezi lety 1950 a 2000 rostla americká ekonomika v průměru 3,3% tempem ročně. Část z toho pocházela z populačních přírůstků, část ze zlepšující se produktivity a něco také z růstu zaměstnanosti (podílu pracujících na celém obyvatelstvu). Jelikož budoucnost všech třech komponent růstové rovnice nevypadá zrovna nejrůžověji, je možné si dopřát luxus optimistické předpovědi Bílého domu a rozpočtového úřadu Kongresu, která za dlouhodobý potenciál největší ekonomiky světa považuje 2,5 %?
Hned dvě zprávy soukromých investičních fondů tvrdí, že nikoli a že spoléhání se na tyto prognózy je nebezpečné a nezodpovědné, obzvlášť s ohledem na vysoké zadlužení americké státní kasy. Současné plány na snižování zadluženosti či velikosti pilířů důchodového systému totiž často stojí a padají na prognózách ekonomického růstu.
Christopher Brightman ze společnosti Research Affiliates, která spravuje aktiva v hodnotě 80 mld. USD, za realistický odhad expanze ekonomiky v následujících dvaceti letech považuje 1 %. Jeremy Grantham z fondu GMO počítá s 1,4 %. Podle jejich argumentační logiky, v níž se odráží hlavně pokles porodnosti, zaměstnanosti, růstu produktivity a také zdražování vstupních surovin, by na tom vymírající, předlužená a líná Evropa měla být ještě hůř.
Jak Brightman s Granthamem k těmto číslům došli? Oba se nejdřív soustředí na demografii. Brightman poukazuje na to, že americká populace se v 50. letech rozrůstala o 1,8 % ročně, za dvacet let tempo zpomalilo na 1 % a v poslední době se drží u 0,9 %. Finanční a hospodářská krize trend jen prohloubila. Porodnost loni dosáhla nejnižší úrovně v historii. Přistěhovalectví Ameriku nezachrání: například proud z Mexika mezi roky 2005-2010 v čistém vyjádření prakticky ustal. K tomu je třeba přičíst zastavení nárůstu podílu žen v pracovní síle, který zvyšoval ukazatel odpracovaných hodin na člověka.
Samostatnou kapitolou je stárnutí populace. Podíl lidí starších 55 let vzrostl z 18 % v roce 1970 na dnešních 25 % a do roku 2030 přesáhne 30 %. Situaci by mohlo zmírnit posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu, ale skutečně jen zmírnit. Je těžké přelstít přírodu.
Růst bude tedy do velké míry záviset na vývoji produktivity. Grantham se odvolává na nedávnou studii Roberta Gordona, podle níž bude americkou ekonomiku v následujících desetiletích brzdit šest faktorů, které působily už před recesí z let 2008-2009: 1) nepříznivý demografický vývoj, 2) rostoucí náklady na vzdělání a zhoršující se výkonnost středoškoláků, 3) rostoucí příjmová a majetková nerovnost, 4) zostřená konkurence kvůli globalizaci, 5) zdražující energie a zhoršující se stav životního prostředí, 6) vysoká míra zadlužení státu a občanů-spotřebitelů. K těmto faktorům Grantham přidává další.
Zaprvé zmiňuje propad kapitálových výdajů. Nízká investiční aktivita korporátního sektoru je v poslední době všeobecně známým jevem. Místo stavby továren nebo výzkumu nových materiálů se společnosti raději věnují hromadění hotovosti nebo výkupu vlastních akcií. Druhou brzdou je zdražování surovin. Grantham za přelomový okamžik považuje rok 2002, kdy se obrátil trend ve vývoji cen komodit, které začaly prudce zdražovat. Podíl nákladů na vstupní suroviny se ve výsledku zvýšil ze 3 % HDP na 7 % HDP. A co plyn či ropa z břidlicových formací, které pohání rozkvět americké energetiky? Podle Granthama budou mít nové technologie pozitivní efekt na HDP v rozsahu 0,5 % ročně, avšak po několika letech jejich vliv odezní.
Grantham tedy do roku 2030 počítá s růstem produktivity o 1,3 % ročně, zatímco Brightman je mnohem pesimističtější s 0,5% předpovědí. Většina ekonomů se shodne na tom, že prognózy budoucího růstu produktivity nejvíc připomínají věštění z koule. Do rovnice může zasáhnout nespočet faktorů, nejčastěji zcela nepředpověditelných (hlavní stratég Gazpromu si asi teď rve vlasy: Vždyť ještě před pár lety se Spojené státy chystaly ve velkém dovážet zemní plyn!). Ať už to ale nakonec dopadne jakkoli, obě prognózy upozorňují na těžko zpochybnitelný fakt: budoucí růst bude téměř 100% záviset na produktivitě, takže je téměř nepředpověditelný a již zmiňovaná oficiální 2,5 % spíš než konzervativní odhad navozuje dojem hazardní sázky.
To je studená sprcha pro ty, kteří zastávají názor, že „z dluhů se dá vyrůst“. Na pořad dne tedy přichází jiné, méně atraktivní varianty oddlužení: inflace a bankrot. Nebo zatloukání a zavírání očí, dokud to půjde.
(Zdroje: Jeremy Grantham: On the Road to Zero Growth; Christopher Brightman:1%... The New Normal Growth Rate?)