Obrovský přebytek úspor hromadící se na kontech v Číně bude mít za následek to, že lidé v rozvinutých ekonomikách, kterým je dnes kolem dvaceti, budou moci odejít do důchodu až v 75 letech. Tvrdí to zpráva britské konzultantské firmy Center for Economic and Business Research (Cebr).
Podle autorů se nadměrné úspory v rozvíjejících se zemích, zejména v Číně, spolu s růstem jejich váhy ve světové ekonomice promítne do nízkých výnosů a na mnoho let stlačí úrokové sazby. To zkomplikuje život penzijním fondům, z jejichž výnosů jsou do velké míry financovány důchody.
„Abyste mohli odejít do důchodu a zachovat si životní úroveň, na kterou byli dosud Britové zvyklí, budete muset prodloužit kariéru a vydělávat mnohem déle, než je dnes běžné,“ tvrdí McWilliams, šéf společnosti Cebr.
Současná věková hranice pro odchod na penzi v Británii činí 65 let pro muže a 60 let pro ženy. Na základě reformního zákona, představeného vládou loni v říjnu, bude tato hranice pro obě pohlaví do roku 2020 zvýšena na 66 let. Podle McWilliamse za tímto trendem stojí špatná situace veřejných financí na Západě, demografický vývoj, a hlavně úspory Číňanů.
Zpráva Cebru tvrdí, že na 1 350 milionů obyvatel Číny připadá 25 % celosvětových úspor. Zatímco v roce 1990 činil objem úspor na kontech čínských bank v přepočtu 153 mld. USD, letos by se toto číslo mělo vyšplhat na 4,5 bilionu USD. Růstový trend by přitom měl pokračovat.
Mezinárodní ratingová agentura nedávno Velké Británii snížila rating z nejvyššího stupně "AAA" na "AA1" kvůli slabému růstu ekonomiky a zvyšování státního dluhu. Ministr financí státnímu aparátu a veřejným službám naordinoval tvrdá úsporná opatření, která se však promítla do výkonu hospodářství. To se vloni ve třetím kvartále vynořilo z devítiměsíční recese, avšak o čtvrtletí později ekonomika opět zaznamenala pokles.
Odebrání nejvyššího ratingu "AAA" ze strany se již v listopadu nevyhnula Francie. V roce 2009 o nejlepší známku přišlo Irsko a o rok později i Španělsko.
Podle propočtů Cebru budou následky předchozí přílišné rozmařilosti britského státu ekonomiku pronásledovat déle a bolestněji než záchrana bank hroutících se během finanční krize. Konečné náklady na stabilizaci finančního systému autoři zprávy odhadli na 120 mld. GBP, zatímco náklady rozpočtových deficitů nahromaděných od roku 2000 se do roku 2025 vyšplhají na 1,5 bilionu GBP. „Nejdříve kolem roku 2030 bude stát moci škrty a šetření zmírnit,“ myslí si McWilliams.
I britský regulátor penzijních fondů podle něj přiznal, že ve většině penzijních systémů chybí peníze a řada fondů nebude při nynějších nízkých výnosech nikdy schopna plně dostát svým závazkům. Úrokové sazby by v Británii měly zůstat nízko nejméně 20 let.
Tendence k hromadění úspor bude mít podle autorů zprávy nakonec ten důsledek, že Číňané budou vlastnit čtvrtinu veškerých světových aktiv. „Zatím se jejich investice soustřeďují do oblastí jako Afrika či Jižní Amerika, které Západ zanedbával, a do amerických dluhopisů. Ale dříve či později pozornost obrátí k firmám a nemovitostem na Západě. Raději se začněte učit mandarínsky – váš další šéf by mohl být Číňan,“ uzavírá McWilliams.
(Zdroje: CNBC, Reuters, ČTK)