Kongres by měl zvýšit věkovou hranici pro nárok na státní podporu ve stáří, myslí si šéfové největších amerických společností. V opačném případě stát nebude schopen dlouhodobě dostát svým závazkům. Členové lobbistické organizace Business Roundtable (BRT), sdružující firmy s 16 miliony zaměstnanci, doporučili zákonodárcům zvýšit hranici pro čerpání zdravotního pojištění a sociálních dávek z programů Social Security a Medicare ze současných 67 let na 70 let. Navrhují také zvláštní zacházení s bohatšími důchodci.
„Pokud se díváte na americké veřejné finance z dlouhodobé perspektivy, musíte se těmito otázkami zabývat,“ prohlásil předseda BRT John Engler. Návrhy jeho organizace ve Washingtonu pravděpodobně narazí, stejně jako se to stalo plánu Simpson-Bowlesovy komise, ustavené v roce 2010 prezidentem Barackem Obamou s cílem zmírnit chronické zadlužení Spojených států. Komise doporučila zvýšit důchodovou hranici na 69 let. Korporace navrhují, aby byla zvyšována postupně pro lidi, kterým je dnes 55 a méně. Američané tak mají dostat čas na přizpůsobení se.
Podle BRT se tím ušetří značné sumy peněz a čím dřív se s úpravou začne, tím lépe. Starší pracovníci budou mít navíc přístup k dotované lékařské péči skrze nově schválený zákon známý pod pojmem Obamacare, který vstoupí v platnost v roce 2014. Americké ekonomice prý také kvůli demografickému vývoji jen prospěje, když starší lidé budou pracovat déle.
Mezi další doporučení BRT patří testování životních poměrů bohatších penzistů, kteří by neměli mít nárok na stejnou výši příspěvků od státu, a také indexace důchodů nikoli podle standardního indexu spotřebitelských cen (CPI), ale podle tzv. řetězového CPI. Ten předpokládá, že nárůst cen určitého výrobku mohou spotřebitelé kompenzovat nákupem levnějšího substitutu, takže ve výsledku nezažívají takovou inflaci, jakou ukazuje CPI. Tuto ideu Bílý dům při vyjednávání o fiskálním útesu odmítl.
Podle zástupců BRT má jejich výzva donutit Washington v probíhající debatě o budoucnosti amerických veřejných financí přezkoumat všechny aspekty a složky státního rozpočtu, zejména mandatorní výdaje. Ty jsou prý rostoucí měrou neudržitelně vysoké.
Banka nedávno vydala zprávu k dluhové krizi (neveřejnou), v níž tvrdí, že většina vlád rozvinutého světa je v podstatě jen krůček od platební neschopnosti. Analytici banky pro jednoduchost načrtávají analogii mezi státem a firmou. Na místě aktiv v rozvaze figuruje diskontovaná hodnota budoucích daňových příjmů, hotovost, podíly ve státních podnicích a hmotné statky (budovy, zařízení, atd.). Na místě pasiv jsou dluhy (dluhopisy) a čistá současná hodnota budoucích mandatorních výdajů (penze, výdaje na zdravotnictví). Daně lze zvýšit a výdaje zredukovat, podle je ale rozdíl mezi aktivy a pasivy tak velký (800 - 1000 % HDP v případě USA), že situace je beznadějná.
(Zdroje: BRT, CNBC, Buttonwood´s notebook)