V americkém Kongresu začala dlouho očekávaná bitva o zvýšení minimální mzdy. Do debaty k tématu, v jehož epicentru stojí střední a malé firmy, vyrazili odpůrci i příznivci vyzbrojení sociálními sítěmi, videi, tiskovými prohlášeními a nepřeberným množstvím statistik a protiřečících si studií.
Projednávané zvýšení spodní hranice hodinové výplaty ze 7,25 USD na 9 USD navrhl prezident Barack Obama. Současná úroveň minimální mzdy znamená v přepočtu roční příjem 15 tisíc USD (300 tisíc Kč). Naposledy byla zvýšena v červenci 2009, několik měsíců po Obamově nástupu do úřadu.
Národní federace nezávislých podnikatelů, sdružující menší zaměstnavatele, se staví jednoznačně proti návrhu. Šéf federace Bill Dunkelberg odmítá často používaný argument, podle něhož růst minimální mzdy podpoří ekonomiku tím, že lidem s nízkými mzdami umožní vydělat víc peněz, jež se pak ve formě výdajů vrátí do oběhu, a navíc zlepší jejich sociální situaci.
„Každý dolar minimální mzdy, který pracovník dostane, nejdřív vezmete spotřebitelům, takže k žádnému celkovému zvýšení kupní síly, jak tvrdí stoupenci, nedojde,“ tvrdí Dunkelberg. Zvyšování mezd podle něj škodí firmám, jelikož chudým nepomůže (většina stejně nepracuje); sníží zaměstnanost, omezí pracovní příležitosti pro mladé lidi, zvýší cenu zboží vyprodukovaného s vysokým podílem faktoru práce a také sníží kupní sílu spotřebitelů, protože firmy budou muset kvůli růstu nákladů zdražovat produkci.
Přívrženci Obamovy iniciativy nezůstávají pozadu a kontrují PR kanonádou, v níž nechybí jména, místa a komentáře od konkrétních podnikatelů. Do diskuze se zapojili i výkonní ředitelé známých korporací.
„Minimální mzda je dvousečná záležitost,“ prohlásil šéf kavárenského řetězce Howard Schultz v rozhovoru pro CNBC. Podle něj stojí za to minimální mzdu zvýšit, avšak je třeba velmi dobře zvážit následky. Některé zaměstnavatele – a mohlo by jich být hodně – by totiž krok mohl odradit od najímání nových lidí či navyšování pracovní doby pro lidi s částečným úvazkem.
Pozitivně se k návrhu staví i skupina podniků sdružená v organizaci Business for a Fair Minimum Wage (BFMW). Její členové poukazují na studie, podle nichž růst minimální mzdy nevede ke snižování počtu pracovních míst.
Podle Holly Sklarové z BFMW si lidé mohli za minimální mzdu před čtyřiceti lety koupit víc zboží než dnes za 7,25 USD na hodinu. „V porovnání s národním důchodem jsou korporátní zisky na nejvyšší úrovni od roku 1950, zatímco podíl jdoucí zaměstnancům je blízko dna. Na padajícím mzdovém prahu nelze budovat silnou ekonomiku,“ tvrdí Sklarová.
Potenciální dopad zvýšení minimální mzdy je značný. Zisky velkých společností i akciové trhy ve Spojených státech míří nezadržitelně severním směrem, avšak menší podniky, tradiční tahoun růstu zaměstnanosti, zatím ve vytváření nových pracovních míst zaostávají. Indexy důvěry v sektoru naznačují pokračující obavy z budoucnosti.
Šéf velkoobchodního řetězce Craig Jelinek tvrdí, že slušná mzda je základem dobrého byznysu. „Naše počáteční sazba ve všech státech je 11,50 USD na hodinu, přičemž jsme stále schopni udržet personální náklady nízko,“ tvrdí Jelinek s tím, že úspěch jeho obchodního modelu spočívá v udržení skvělých zaměstnanců.
Debatuje i Německo
Téma minimální mzdy se dostává do popředí i v největší evropské ekonomice, Německu, které navíc na podzim čekají všeobecné volby. Odbory zastupující zaměstnance v sektoru pohostinství a služeb lobbují za zavedení federální minimální mzdy 8,5 euro za hodinu, avšak vláda tlaku odolává argumentem, že by se tím narušil tradiční a osvědčený systém mzdového vyjednávání mezi odbody a svazy zaměstnavatelů, do něhož nezasahují politici.
Po zemských volbách v Dolním Sasku se sociálnědemokratické SPD a Zeleným podařilo ve Spolkové radě, horní komoře federálního parlamentu, získat většinu, čehož obě strany hodlají využít k prosazení minimální mzdy. Kancléřka Merkelová z CDU zatím upřednostňuje sektorové minimální mzdy. Ty už platí v několika odvětvích a vztahují se například na 600 tisíc pracovníků ve stavebnictví a bezpečnostních službách.
Firmy ale varují před zaváděním minim v dalších sektorech, jelikož jim tak hrozí růst nákladů. Opatrnost radí i levicově zaměřený ekonomický institut DIW. „Pokud se pro to politici rozhodnou, postupoval bych obezřetně. 8,5 euro na hodinu je podle mě příliš. Lepší by bylo začít na 7 eurech a počkat, co se stane,“ tvrdí Karl Brenke z DIW.
(Zdroje: CNBC, WSJ, DW)