Technologický pokrok automaticky snižuje poptávku po nekvalifikované pracovní síle. Technologie jsou totiž obvykle komplementem kvalifikované pracovní síly, tu nekvalifikovanou ale nahrazují. Výsledkem pak je pozitivní korelace mezi technologickým pokrokem a nezaměstnaností. Technologický pokrok a růst produktivity ale zároveň snižují strukturální nezaměstnanost. Snižují totiž jednotkové náklady výroby, a tudíž zvyšují její celkový objem. Výsledkem by měla být vyšší zaměstnanost. Jinak řečeno, tato závislost by měla vytvářet negativní korelaci mezi technologickým pokrokem a nezaměstnaností. To, jaký vztah nakonec v dané ekonomice nalezneme, tedy není jednoznačné. Grafy v prvním sloupci ukazují vztah mezi nezaměstnaností na straně jedné a produktivitou (graf 4) a celkovou produktivitou faktorů (graf 6). Grafy ve druhém sloupci ukazují vztah mezi zaměstnaností a produktivitou (graf 5) a celkovou produktivitou faktorů (graf 7): Z grafů je patrný velmi slabý negativní vztah mezi produktivitou práce a celkovou produktivitou faktorů na straně jedné a nezaměstnaností na straně druhé. Zároveň vidíme slabý pozitivní vztah mezi těmito produktivitami a zaměstnaností. Z empirické analýzy 18 zemí OECD tak plyne, že růst produktivity velmi slabě snižuje nezaměstnanost a zvyšuje zaměstnanost. Z následující tabulky je ale zároveň patrné, že nezaměstnanost je soustavně vyšší ve skupinách lidí s nižší kvalifikací, což odpovídá pozitivnímu vztahu mezi technologickým pokrokem a nezaměstnaností. V jednotlivých sloupcích vidíme pro roky 2008, 2009 a 2010 hodnoty pro skupinu s nižším středním vzděláním, vyšším středním vzděláním a vzděláním vyššího typu: (Zdroj: Natixis)