Kyperský prezident Nikos Anastasiades hodlá odměnit bohaté ruské a další investory, kteří zůstanou jeho ostrovu věrni, udělením občanství, čímž by se jim automaticky dostalo občanství Evropské unie. Na kyperský pas by měla stačit částka 3 milionů EUR. Zoufalý krok, řeklo by se. Jenže podobným způsobem lákají movité cizince další státy EU.
Kdo někdy stál na arménsko-gruzínské hranici a s pasem EU předběhl frontu nebohých Íránců, může potvrdit, že unijní občanství se občas hodí. Zájemcům nabízí mnoho dalších výhod. Krom přednostní evakuace z krizových oblastí či služeb všech konzulárních a diplomatických misí států EU v zahraničí jde například o volnější podmínky pro cestování a mnohem méně práce a starostí s vízy. Evropský pas také výrazně zjednodušuje podnikání v EU.
Právě toto vábidlo Anastasiades představil na nedávném setkání ruské podnikatelské diaspory v Limassolu. Snažil se tak zmírnit dopad tvrdých podmínek restrukturalizace dvou největších kyperských bank, která by majitele větších kont mohla připravit o značnou část jejich prostředků. Kyperský pas bylo možné „zakoupit“ už dříve, jenže dosud museli zájemci investovat nejméně 15 mil. EUR v období pěti let.
Evropská komise se sice snaží získat větší vliv na imigrační a azylovou politiku a řada hlasů v Bruselu i jinde volá po sjednocení (v unijním žargonu „harmonizaci“) podmínek, za kterých státy udělují občanství. Jednotlivé metropole se však po ztrátě suverenity v oblasti monetární a v poslední době i fiskální politiky nebudou chtít vzdát jedné z posledních významných pravomocí, obzvlášť když z ní může být zdroj příjmů.
Při bližším zkoumání vyjde najevo, že otázku přistěhovalectví a udělování občanství regulují členské státy EU velmi odlišně a že skutečnost, že se za určitých okolností prostituují, je poměrně starý jev. Koupit si pas šlo před rokem 2001 například v Irsku. Nyní je pro jeho získání třeba v zemi investovat 500 tisíc EUR do veřejného projektu v oblasti vzdělání, zdravotnictví, umění či sportu.
V Portugalsku je občanství navázáno na koupi nemovitosti a podobnou politiku by teď chtělo zavést stavebním boomem odrovnané Španělsko. Pro povolení k pobytu by kandidátům měla stačit investice za 160 tisíc EUR. Rakouský stát zase může udělit občanství lidem na základě jimi „již prokázaných služeb a výjimečných výkonů, které od nich lze ještě očekávat ve zvláštním zájmu republiky.“ Podle informací místního tisku se takto k rakouskému pasu dostal hotelový magnát ze Saúdské Arábie či proslulá ruská operní pěvkyně Anna Netrebko. V roce 2011 bylo občanství Rakouska takto uděleno 23 cizincům, loni žádnému. Pro ostatní, méně talentované zájemce je naturalizace v Rakousku naopak v rámci EU nejtěžší. Obnáší vysoké poplatky a dlouhé čekací lhůty.
V předluženém Maďarsku cestičku k nové vlasti umete nákup státních dluhopisů. Trvalý pobyt a „preferenční zacházení“ při žádosti o občanství zajistí investice do speciálních „rezidenčních“ obligací za 250 tisíc EUR. Potenciální zájemci přichází hlavně z Ruska, Číny a Indie. Pravděpodobně nevadí, že nová ústava přijatá nacionálně-konzervativní vládou Viktora Orbána se hemží odvolávkami na křesťanskou víru, tisíc let starou korunu svatého Štěpána a „sjednocený“ maďarský národ. Pár Číňanů či Indů navíc se v tom národním mumraji snadno ztratí, hlavně když platí.
(Zdroje: DW, Reuters, portfolio.hu)