Po 40 letech chladného vztahu uvažuje Velká Británie o rozvodu se zbytkem Evropy. Zatímco některé britské firmy by se v důsledku mohly octnout v nelehkém postavení, jiným by osvobození od dotěrné bruselské regulace mohlo dát prostor k dýchání.
Za odchod zuřivě bojuje protievropské křídlo vládnoucích konzervativců, kteří premiéra Davida Camerona dotlačili ke slibu uspořádat o britském setrvání v Evropské unii referendum. Parlament by měl zítra hlasovat o zákonu, který by vypsání plebiscitu učinil povinností pro případ, že by si to Cameron rozmyslel. Na pozadí těchto událostí se začínají sestavovat tabulky zisků a ztrát z britského členství v EU.
Konečné rozhodnutí bude mít velký dopad nejen na britský byznys, ale i na nadnárodní korporace investující v ostrovním království. Řada větších společností a britských exportérů krom řady pozitiv vyzdvihuje výhody jednotného vnitřního trhu EU, který odstranil mnohé obchodní bariéry a otevírá přístup k 500 milionům zákazníků. Jiné firmy, obzvlášť ty zaměřené na domácí trh, si zase stěžují na přehnanou regulaci, která jim zbytečně navyšuje náklady. Ty jdou podle propočtů britské vlády do miliard liber ročně.
Euroskeptický tábor konzervativců tvrdí, že miliardy liber, které musí Londýn každoročně odvádět do společné evropské kasy, by nalezly daleko lepší upotřebení doma v rámci prorůstových opatření. Oponenti namítají, že i zmínka o odchodu vytváří nejistotu, která poškozuje britské komerční zájmy. Ministerský předseda se snaží mezi oběma skupinami manévrovat. Chce znovu projednat základní smlouvy a vydobýt si na Bruselu ústupky v oblastech jako zaměstnanost či hraniční kontroly. Poté prý nechá o výsledku hlasovat britské voliče, ne však dřív než v roce 2017, kdy už by nemusel být u moci.
„Potřebujeme jiný vztah, který by odrážel události v eurozóně a také přání a potřeby zemí jako Británie,“ prohlásil Cameron minulý pátek na summitu v Bruselu. Dodal, že k navrhování změn ve vztahu Londýn-Brusel si na pomoc přizval skupinu výkonných ředitelů a dalších významných postav soukromého sektoru.
Nejistota nijak nepřispívá výhledu britské ekonomiky, která se v prvním kvartále těsně vyhnula třetí recesi během pěti let. Do Evropy směřuje zhruba polovina britského exportu (150 mld. GBP). Podle propočtů vlády je na obchod s unijními zeměmi navázáno 3,5 milionu pracovních míst, tedy kolem každého desátého v Británii.
Některé společnosti se kalkulacemi možného britského odchodu vážně zabývají. Top manažeři automobilky se loni rozhodovali, jestli zavřou továrnu v Británii či v Německu. Nakonec rozhodli odepsat provoz na kontinentu. Podle zdrojů deníku Wall Street Journal by však byla uzavřena britská továrna, pokud by se Londýn rozhodl z EU vystoupit. Místopředseda představenstva Stephen Girsky k tomu s mírnou frustrací uvedl: „Chceme jen vědět, co se chystají udělat, abychom se podle toho mohli přizpůsobit.“
Někteří britští zákonodárci upozorňují na to, že dopady finanční krize tlačí Londýn do opozice vůči zbytku členských zemí EU. Británie, která hostí největší finanční centrum v Evropě, byla například zcela přehlasována při schvalování pravidel omezujících maximální výši odměn bankéřů. Zástupci bankovního sektoru uvedli, že přísně stanovené stropy by je mohly přimět přesídlit do Spojených států či do Asie.
Obhájci britského členství v EU poukazují na výhody vnitřního trhu a také na obrovskou vyjednávací sílu, kterou blok 28 zemí disponuje na mezinárodní aréně. Ta by se mohla ukázat například při nedávno zahájených rozhovorech o zóně volného obchodu mezi EU a USA. Londýn by sám těžko mohl získat takové výhody, jaké si na Washingtonu může vymoci Brusel. Britská vláda také poukazuje na pozitivní efekt dohody EU o volném obchodu s Jižní Koreou, který pro britské firmy odhaduje na 500 mil. GBP ročně. V případě dojednání zóny se Spojenými státy by mohly na clech ročně ušetřit až 1 mld. GBP.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg)