Před rokem 2007 připadly na každý dolar dluhu velkých amerických bank pouze tři centy vlastního kapitálu. Následná finanční krize měla devastující dopad jak na trh práce, tak na bohatství domácností. Je možné, že by i přesto někdo tvrdil, že vyšší kapitálové požadavky budou mít negativní dopad na růst? Podle nového návrhu regulátorů by americké banky měly mít na každý dolar dluhu a části mimorozvahových závazků alespoň šest centů vlastního jmění. Tento strop pro jejich finanční páku by znamenal významné navýšení jejich kapitálu a tím i zlepšení jejich schopnosti ustát další finanční šok a pokračovat v poskytování úvěrů.
Velké banky ale protestují a snaží se zastrašit veřejnost i přesto, že cílem stanovení vyšší úrovně kapitálu je snížení jejich zranitelnosti. To samé by po bankách požadoval trh, kdyby megabanky netěžily z podpory státu. Od počátku 20. století přitom docházelo k systematickému poklesu kapitálových požadavků z úrovní kolem 15 % až na zmíněná 3 % před rokem 2000. Nejčastější námitkou vznášenou ze strany bank je to, že vyšší kapitálové požadavky budou mít negativní dopad na poskytování nových úvěrů. Není tomu tak. Růst dluhu může vést k přechodnému růstu aktiv bank, ovšem na účet daňových poplatníků. Bankovní systém a celá ekonomika se tím totiž stávají zranitelnější. Veřejnost by neměla přijímat závazky, které vytvářejí vysoce zadlužený bankovní systém jako cenu za růst. Pohled na reálná data od roku 1999 navíc neukazuje, že by vyšší kapitálové požadavky měly na poskytování úvěrů negativní vliv.
Často můžeme slyšet i to, že vyšší kapitálové požadavky sníží mezinárodní konkurenceschopnost amerických bank. Žádný důkaz, který by toto tvrzení podporoval, ale neznám. Evropské banky měly na počátku krize kapitalizaci ještě horší a nyní nejsou schopny poskytovat úvěry a růst. Faktem je naopak to, že dlouhodobě úspěšné banky mají více vlastního kapitálu než jejich konkurence. Zavádějící je i argument, že více kapitálu sníží návratnost vlastního jmění a tím i atraktivitu celého odvětví pro nový kapitál. Větší množství akciového kapitálu totiž také snižuje volatilitu zisků a tak i jejich atraktivitu pro investory. Pohled do historie navíc ukazuje, že mezi roky 1980–2007, kdy byla návratnost vysoká, docházelo k vydávání nových akcií jen minimálně. Naopak po roce 2007 dosahovala návratnost historických minim, ale k navýšení vlastního jmění došlo v 18 případech. Banky jsou tedy schopny získat nový kapitál i během krize. Americká ekonomika je ekonomikou tržní a my víme, že kapitál je pozitivem a ne brzdou.
Autorem je Thomas Hoenig, který stojí v čele Federal Deposit Insurance Corp.
(Zdroj: FT)