Kdo se kolem akcií pohybuje delší dobu, ví, že v září to na amerických trzích v posledních 100 letech zpravidla žádná sláva nebyla. Primitivní burzovní pranostika však dostatečným důvodem pro hromadnou likvidaci portfolia není.
Pro špatnou zářijovou výkonnost akciových trhů bychom stěží našli alespoň jeden přesvědčivý argument. K fenoménu je proto možná vhodnější přistupovat jako k jedné z mnoha podivností, které poutají pozornost lidí na Wall Street, ale nezavdávají příčinu pro radikální odklon od racionálně zkalkulované dlouhodobé investiční strategie.
Jedním z důvodů, proč se nevyplatí sázet na teoreticky nepodložené jevy je základní statistická poučka: korelace nerovná se kauzalita. Dobrou ilustraci představuje pokus Davida Leinwebera z kalifornské univerzity v Berkeley. Při procházení ekonomických statistik OSN zjistil, že indikátorem, který vykazuje největší korelaci s indexem S&P 500, je produkce másla v Bangladéši. Jeho objev ale nevedl k tomu, že by investorská obec s napětím sledovala údaje o vývoji bangladéšských stád. Jak tvrdí sám Leinweber, „na světě je příliš mnoho nesmyslných korelací.“
Zářijový splín je historicky velmi dobře zdokumentovanou záležitostí. Devátý měsíc kalendářního roku je co do výkonnosti amerických burz zdaleka nejhorším. Index Dow Jones Industrial Average v něm od roku 1896, kdy byl poprvé sestaven, do současnosti v průměru ztratil 1,09 %. V ostatních měsících roku v průměru o 0,75 % posílil. Tendence se trochu projevuje i na pražské burze, kde mezi lety 1993-2010 září vykázalo druhou nejhorší výkonnost (po červenci). Podobných sezónních jevů znají zkušení investoři řadu. Nejčastěji je zmiňována rally v období kolem Vánoc či květnové výprodeje (sell in May, go away). Většina jich není nijak solidně teoreticky podložena. Podobně je to se zářím, i když pokusů o vysvětlení je několik.
Jednou z předkládaných tezí je harmonogram aktivity podílových fondů, jimž fiskální rok končí na podzim, obzvlášť od roku 1990, kdy začala platit nová daňová legislativa. S přibližujícím se koncem fiskálního roku se fondy zbavují ztrátových pozic, aby tak podílníkům zredukovaly základ pro odvod daně z kapitálových zisků.
Proti této hypotéze jsou stavěny nejméně dva zásadní argumenty. Jednak se od roku 1990 zářijové zaostávání burz za ostatními měsíci zmenšilo. Zadruhé, podle dat ThomsonReuters je jen 11 % prostředků ve všech amerických akciových fondech investováno do fondů, jejichž fiskální rok končí v září. Víc než třetina aktiv připadá na fondy, jejichž fiskální rok končí v prosinci. Poslední měsíc kalendářního roku je přitom z hlediska průměrné výkonnosti druhý nejlepší.
Další oblíbenou vysvětlující teorií je ta o prodejním tlaku investorů navrátivších se z dovolené. Podle profesora Bena Jacobsena z novozélandské Massey University, který se zabývá sezónními jevy na burzách, jsou důkazy málo přesvědčivé. Jedna studie dokonce tvrdí, že lidé mají sklony k realizaci většiny prodejních transakcí před odjezdem na dovolenou, nikoli po ní (tato teorie by nahrávala zdůvodnění slabého července v Praze).
Snad nejpádnější důvod proč se nepídit po objasnění zářijového efektu nabízí Lawrence Tint, bývalý výkonný ředitel americké pobočky Global Investors. Nejde jen o to, že vysvětlení nemusí být nikdy nalezeno. „I kdyby bylo, ziskuchtiví investoři by se na tom chtěli napakovat a začali by prodávat už v srpnu. Pak by je zase chtěli přechytračit jiní a v chumlu tahů a protitahů by efekt rychle zmizel. V momentě, kdy víme proč, už je pozdě na tom vydělat.“
Většině investorů Tint radí neplašit se a držet se široce diverzifikovaných ETF produktů navázaných na burzovní indexy. Nízkonákladovou volbou pro americké akcie je například Vanguard Market, který si na poplatcích účtuje 0,05 % z investované sumy ročně.
(Zdroje: WSJ, investum)