Růst cen zemědělských komodit a cen potravin vyvolává obavy. Například Světová banka v roce 2011 předpovídala, že pokud nedojde ke změně v politice, doženou vysoké ceny potravin miliony lidí k chudobě. Dokonce i ve Spojených státech se v médiích objevily úvahy o tom, že rychlý růst cen potravin omezuje disponibilní příjmy domácností. Pohyb cen potravin je pak často dáván do souvislosti s vývojem cen ropy. Důvodem by mělo být to, že ropné produkty představují vstupy pro zemědělskou výrobu a růst jejich cen zvyšuje i náklady spojené se zpracováním, skladováním a distribucí potravin. K tomu bývá zmiňován vliv biopaliv, a to zejména ve vyspělých ekonomikách a hlavně v USA.
Spojené státy už dlouho podporují výrobu etanolu z kukuřice, tento etanol je pak využíván hlavně k výrobě vysokooktanových automobilových paliv. Politická rozhodnutí pak v roce 2006 učinila z etanolu z kukuřice v podstatě jediné dostupné aditivum a poptávka po něm odpovídajícím způsobem vzrostla, stejně jako poptávka po kukuřici. To se projevilo růstem jejích cen. Obecně se pak předpokládá, že se tím posílil i přenosový mechanismus mezi cenami ropy a cenami potravin. Průmyslové využití kukuřice totiž podle těchto názorů přímo konkuruje jejímu potravinářskému využití.
Konkrétní data ale uvedená tvrzení nedokazují. Neexistuje žádný důkaz, že by ceny potravin úzce souvisely s cenami ropy, a to ani před, ani po změně politiky v roce 2006. Zatímco cena ropy je vysoce proměnlivá, maloobchodní cena potravin je pozoruhodně stabilní. Po úpravě o inflaci dosahuje růst maloobchodních cen potravin v USA od roku 2006 pouze 1 % ročně. Trochu jiný obrázek vidíme u cen zemědělských komodit, jako je kukuřice, pšenice, sója a rýže. U nich dosáhl reálný růst 12 – 15 %, jen u pšenice to bylo 7 %. Ceny masa se pak v průměru zvýšily o 4 % ročně. Je tedy nutné rozlišovat ceny potravin a ceny zemědělských komodit, které realizují farmáři za svou produkci.
Rozdíl mezi rychlejším růstem cen zemědělských komodit a poměrně stabilními cenami potravin je dán tím, jak malou část tvoří ceny komodit na celkové ceně potravin. Například v celkové ceně chleba představuje cena pšenice jen asi 5 %. I když tedy dojde k jejímu výraznému růstu, zvýšení ceny chleba bude zanedbatelné. Dostáváme se tak k tomu, jak moc lze z růstu cen potravin vinit cenu ropy. Je pravdou, že například 1% růst reálné ceny ropy je obvykle následován o rok zpožděným růstem cen kukuřice ve výši asi 0,5 %. Nejde ale pravděpodobně o přímý dopad růstu cen ropy, ale o odraz celkového posunu v poptávce. Je to patrné například z toho, že spolu s cenou ropy rostou i ceny umělých hnojiv, jejichž výroba je ale spojena s cenami zemního plynu. A vývoj jeho cen se od pohybu cen ropy liší. Vidíme tak důsledky celkového růstu poptávky po ropě i po zemědělských komoditách.
Navíc víme, že i kdyby došlo k 100% růstu reálných cen paliv (tedy hlavně nafty), celkové náklady zemědělců by se zvýšily asi o 5 %, protože podíl těchto paliv na celkových nákladech je relativně nízký. Lze tedy těžko najít důkazy toho, že by vyšší ceny ropy vyvolávaly růst cen potravin. Něco jiného je ale to, jak růst cen zemědělských komodit ovlivňuje chudé lidi v méně vyspělých zemích. Odpověď není předem jasná, protože tamní farmáři jsou spotřebitelé i producenti komodit. V zemích jako Vietnam vyvolává růst cen rýže růst bohatství. Naopak v zemích jako Pákistán, kde je velká část chudé populace soustředěna ve městech, je efekt rostoucích cen zemědělských komodit opačný.
Uvedené je výtahem z „Do food prices respond to oil-price shocks?“, autory jsou Christiane Baumeister, Lutz Kilian.
Zdroj: VOX