Trh práce - co se Fedu bude líbit a co ne

Poslední data, která přišla z amerického trhu práce, byla bezpochyby velmi dobrá ve srovnání s odhady a zlepšila tak představy o vývoji této důležité oblasti ekonomiky. Vedle toho jsou čísla z trhu práce klíčovým příspěvkem do diskuse o měnové politice a o něco tak zvýšila pravděpodobnost, že Fed začne měnový stimul postupně zmenšovat. Přesto centrální banka stále nemůže být s trhem práce plně spokojena a pohled na detaily a srovnání v delším horizontu ukazuje proč.

Začněme s nezaměstnaností, která se vyvíjí velice dobře. Z desetiprocentního vrcholu se snížila na 7 procent, což je značné zlepšení. Stále nejsme na přirozené míře nezaměstnanosti uváděné kolem 5 procent ani na cíli Fedu 6,5 procenta, k tomu však už nemá daleko. O něco hůře vypadá nezaměstnanost mezi mladými, kteří jsou recesemi tradičně zasaženi výrazněji. Ještě horší obrázek pak dostáváme, pokud se podíváme na dlouhodobou nezaměstnanost, kterou poslední recese dostala hodně vysoko a i přes rychlé zlepšování zůstává počet dlouhodobě nezaměstnaných hodně nad maximy z předchozích tří recesí. Připojen je ještě graf vývoje částečných úvazků, který ukazuje, že současný úbytek nezaměstnaných ještě neznamená „plné“ zapojení mezi pracující. 
 
 

Tím se dostáváme k druhému pohledu na trh práce a to skrze zaměstnanost. Míra nezaměstnanosti nám neřekne, jestli nezaměstnaný, který ve statistice ubyde, zamíří do práce a na jaký úvazek, nebo mimo trh. Tvorba pracovních míst se už dostala na dlouhodobý průměr, míra zaměstnanosti však zůstává nízko a mění se minimálně. Jinak řečeno, zaměstnanost roste, ale pouze takovým tempem jako populace. Varovný je navíc vývoj míry participace ukazující, že se pomalu zmenšuje podíl populace, která je připravena pracovat. Může na to mít vliv stárnutí, ale nepůjde o rozhodující faktor. Při předchozích recesích se participace snižovala jen nevýrazně a měla dlouhodobě tendenci růst, nyní však ne. 
 
 

Třetí pohled na trh práce je ze strany mezd. Jejich reálný růst se letos dostal do kladných hodnot a nyní se pohybuje kolem 1,5 procenta. Přispívá k tomu nízká inflace, i tak je ale vývoj na poli mezd relativně příznivý a ukazuje, že stále zvýšená nezaměstnanost už nevytváří negativní tlak na odměny zaměstnanců. Ti navíc nezačali nějak výrazně šetřit a soukromá spotřeba tak dostala prostor k růstu. 
 

 
Co tedy Fed při svém rozhodování může hodnotit určitě pozitivně, je vývoj nezaměstnanosti, tedy její silný klesající trend, méně už její stav především u dlouhodobě nezaměstnaných. Za velký problém nebudou považovány mzdy, jejichž vývoj se už dostal do normálu. Hlavním nedostatkem oživení na trhu práce je pak zaměstnanost, která stoupá pouze s populací. Relativně dobrá je situace ve službách, problém je hlavně v průmyslu. Propouštění z let 2008-09 vedlo ke snížení zaměstnanosti v tomto sektoru, zlepšení je od té doby minimální a čísla se zdaleka nedostala na předkrizovou úroveň. Právě bývalých zaměstnanců z průmyslu bude zřejmě velký počet mezi dlouhodobě nezaměstnanými.

Kolem trhu práce vyvstává řada otázek. Jednou takovou je, zda lze vůbec v průmyslu čekat zlepšení, nebo jestli jde o trvalý posun ekonomiky k ještě větší roli sektoru služeb. S tím souvisí další neznámá - jestli služby dokáží bývalé zaměstnance z průmyslu vstřebat, nebo jestli bude ekonomika přechodně méně efektivně využívat lidský potenciál při vyšší dlouhodobé nezaměstnanosti. Na síle služeb a (ne)zotavení zaměstnanosti v průmyslu potom závisí také udržitelnost oživení na trhu práce.

Americká centrální banka ve snaze přesvědčit ekonomické subjekty o odhodlání k uvolněné politice právě před rokem uvedla, že bude sazby držet u nuly, dokud nezaměstnanost neklesne pod 6,5 procenta. Cíl musí být jasný a srozumitelný, bohužel se ale ukázalo, že situaci na trhu práce nelze shrnout pouze tímto jedním číslem. Rychlé snižování míry nezaměstnanosti neznamená, že se trh práce zlepšuje stejně rychle a sami zástupci Fedu tak cíl během letoška začali relativizovat. Zlepšování na trhu práce tedy probíhá, ale sazby by měly zůstat u nuly ještě po dosažení zmíněné mety. Centrální banka pak stojí před rozhodnutím, zda dříve stanovený cíl posunout níž, případně jakým jiným jednoduchým způsobem popsat stav trhu práce, který už bude považovat za uspokojivý.