Severské země se v akutní fázi evropské dluhové krize staly vyhledávaným bezpečným přístavem mnoha investorů. Teď se však začínají dostávat do centra mezinárodní pozornosti ze stejného důvodu jako kdysi Řecko či Španělsko. Objevují se obavy, že rekordní zadlužení domácností ve Skandinávii se dostalo na neudržitelnou úroveň.
„Přemýšlím o tom, jestli za dveřmi nečíhá krize,“ prohlásil nedávno Paul Krugman v rozhovoru v Kodani. Známý laureát Nobelovy ceny v oboru ekonomie dodal, že si není jistý, ale že ho vývoj na severu Evropy znervózňuje.
Na první pohled takové tvrzení zní neuvěřitelně. Švédsko s Dánskem se chlubí veřejným dluhem, který nedosahuje ani poloviny průměru eurozóny. Norská vláda sice dluží zhruba 40 % HDP, ale s fondem národního bohatství v hodnotě 820 mld. USD je její fiskální pozice neotřesitelná. Ve všech třech zemích ale dlouhodobý rating na špičkovém stupni AAA stlačil zápůjční náklady a vyvolal takovou spotřebitelskou horečku na dluh, že je tím podle MMF i OECD ohrožena stabilita ekonomiky.
„Řeklo by se, že kdo bez větší úhony přežil finanční krizi, zvládne to, ale tak to není,“ myslí si Krugman.
V Dánsku domácnosti dluží 321 % disponibilního důchodu, čímž jim patří světový primát, který si podle OECD žádá reakci státu. Ve Švédsku se stejný indikátor zadlužení pohybuje u 180 % a podle vlády i centrální banky nesmí dál růst. Norská centrální banka mezitím marně hledá recept na snížení soukromého zadlužení ve výši 200 % disponibilního důchodu. Závazky domácností jsou zajištěny úsporami, aktivy v penzijních fondech či hodnotou nemovitostí, avšak Krugman varuje před přílišným spoléháním se na jejich hodnotu.
Do svízelné situace se Skandinávie dostala zčásti kvůli extrémně uvolněné měnové politice hlavních centrálních bank, která stlačila na minima i sazby v dalších koutech světa. „Je tu celá sorta zemí – Kanada je například stejný případ - , které se vyhnuly nejhorším excesům finanční krize. Ale v prostředí globálně nízkých úrokových sazeb u nich ceny domů i úroveň zadlužení domácností setrvale rostou, i když ve Spojených státech dlouhou dobu probíhal opačný proces,“ vysvětluje Krugman.
Problém přehřívajícího se realitního trhu a následného splasknutí bubliny řeší všechny zmiňované skandinávské státy. V Dánsku došlo ke zlomu v roce 2008, Norsko vykazuje známky deflace po zdvojnásobení cen v uplynulých deseti letech. Švédsko zažilo od roku 2002 téměř 200% nárůst cen bytů a 100% zdražení domů, které přitom nepolevuje.
Ačkoliv někteří včetně Krugmana bijí na poplach, většina investorů je v klidu. Pojištění dluhů emitovaných na severu Evropy vyjde v celosvětovém srovnání nejlevěji (měřeno credit default swapy). Věřitelé tak dávají najevo, že riziko nesplácení je zanedbatelné. Ekonomiky všech tří zemí by letos měly růst rychleji než průměr EU i eurozóny. Švédsko by dokonce mělo expandovat o 3 %.
Regulátoři v Norsku a Švédsku se pokouší nalézt způsoby, jak omezit další zadlužování. Dánská centrální banka tvrdí, že to problém není, jelikož úroveň úspor (na 150 % HDP) je dostatečná. Přesto i v Kodani uvažují o zpřísnění kritérií pro vydávání hypoték. Norská premiérka Erna Solbergová se domnívá, že pokles realitního trhu ekonomika ustojí. Velký prý nebude.
Popasovat se s problémem bude vyžadovat spíš nekonvenční postupy. Podle Krugmana by utažení formou zvýšení sazeb nebylo moudrým řešením a stejně tak by nebylo záhodno měnit radikálně regulaci finančního sektoru. „Je to dilema a odpověď neznám,“ přiznává ekonom.
(Zdroje: Bloomberg, YahooFinance, Aftenposten)