Když Sovětský svaz v roce 1968 provedl invazi do Československa, ruský akciový trh nezkolaboval. Žádný takový trh totiž v Moskvě nebyl. Když ruské jednotky minulé pondělí obsadily Krym, ruský akciový trh se propadl o 10 %. S tituly či Sberbank, úzce navázanými na Kreml. Tento rozdíl demonstruje, proč jsou dnes hovory o nové studené válce nemístné. Panuje totiž úplně jiná situace než v roce 1968. Rusko už není říší, která sahá až k Berlínu. Bolest, kterou mu způsobila ztráta území, je právě tím důvodem, kvůli kterému Putin tak bojuje o udržení vlivu na Ukrajině. Svět už také není rozdělen na dvě znepřátelené části a Rusko je součástí kapitalistického bloku. Jeho finanční, podnikatelský a sociální systém je pevně propojen se systémem západním. Zápas mezi východem a západem pokračuje, avšak na úplně jiné úrovni než během studené války. A liší se i pravidla.
Rusové se mohou domnívat, že jejich vztahy se západem jsou pro ně dnes výhodou. Prezident Putin si zřejmě jako bývalý člen KGB stále myslí, že západní politika je určována kapitalisty, kteří si nenechají ohrozit své zájmy. Podle Bena Judaha zápal, s jakým západní firmy chtějí podnikat v Rusku, utvrdil Putina v tom, že Evropa se stará o to, jak vydělat peníze a nepostaví se proti němu. Putin má ale rád judo a měl by tak vědět, že náhlý posun váhy může změnit výhodu v nevýhodu. Ekonomická provázanost může znamenat ztráty pro ruskou ekonomiku. Nejdříve to bylo patrné na akciovém trhu, následovat mohou dopady vízových opatření či ekonomických sankcí. Bohatí Rusové dnes berou za samozřejmost, že jezdí do Londýna a Paříže na nákupy. V západních bankách leží miliardy ruských peněz. Britské či švýcarské banky se dosud příliš neptaly (a čelily za to kritice) po původu ruských peněz. Samotná ruská centrální banka přitom odhadla, že v roce 2012 z odlivu kapitálu v rozsahu 56 miliard dolarů zhruba dvě třetiny mohly pocházet z nelegálních činností.
Rusko potřebuje prodej ropy a plynu do zahraničí. To bylo patrné také na tom, že tyto dodávky pokračovaly i během nejhoršího období studené války. Evropská poptávka po ruském plynu ale v posledních deseti letech klesá. Důvodem jsou obnovitelné energie a svou roli hrají také alternativní ložiska v USA. I v současném konfliktu je stále prostor pro diplomacii. Spíše se však zdá, že Rusko je rozhodnuto na Krymu zůstat a možná zabrat i část východní Ukrajiny. Obama a evropští vůdci rychle vyloučili vojenskou reakci, což je v pořádku. Západ má ale řadu ekonomických nástrojů, které by Rusku znepříjemnily život.
Putin si v minulých letech užíval plodů globalizace a zároveň stále používal rétoriku studené války. Nyní už si možná musí vybrat. Obojí mít nemůže.
Autorem je Gideon Rachman.
(Zdroj: FT)