Když byla Janet Yellen v říjnu 2013 nominována do čela Fedu, trhy se domnívaly, že jde o největší hrdličku, která mohla být zvolena. Bylo to i v souladu s jejími publikacemi. Při zpětném pohledu se ovšem zdá, že hrdličky měly svůj vrchol právě na podzim minulého roku. Šéfka Fedu rychle převzala jazyk středního proudu namísto toho, aby ho posouvala jiným směrem. Její komentáře po posledním zasedání FOMC pak vyvolaly růst výnosů pětiletých vládních dluhopisů o 15 bazických bodů. Podle některých názorů to nebylo jejím cílem a pravděpodobně tomu tak je. V širším slova smyslu ale bezpochyby dochází k posunu směrem, kdy dřívější hrdličky v podstatě přestaly protestovat proti snížení tempa nákupů dluhopisů a i proti zvyšování sazeb v horizontu jednoho roku. Pouze Narayana Kocherlakota zůstává agresivní hrdličkou.
Zdá se, že popsaný posun trhy zatím nijak nevzrušuje. Pokud ale nedojde k prudkému zpomalení ekonomiky, půjde o novou realitu. Nic na tom nemění ani fakt, že na své si přišli i ti, kteří chtějí vidět známky dlouhodobě uvolněné politiky. FOMC totiž mimo jiné uvedl, že „současná úroveň sazeb bude pokračovat ještě delší dobu po ukončení nákupu aktiv“. K tomu bylo sděleno, že nezaměstnanost a inflace se sice mohou pohybovat na úrovních odpovídajících mandátu Fedu, ekonomická situace může ale i přesto vyžadovat úroveň sazeb, která leží pod dlouhodobým normálem. Důraz byl v prohlášení FOMC kladen na brzdy růstu (pravděpodobně oddlužení domácností a utaženější úvěrové standardy). To vše má velmi hrdliččí tón, ale zaznělo i to, že „dlouhá doba“ znamená „něco jako šest měsíců“. I kdyby šlo o pochybení nováčka (což je velmi nepravděpodobné), Yellen dala touto informací jasně najevo, jakým způsobem uvažuje. Jde přitom o kratší období, než se většina investorů doposud domnívala.
Jak tedy dnes vypadá celkový obrázek americké monetární politiky? Jednotlivé signály nevyznívají jednoznačně. Mzdová inflace leží stále nízko. V minulosti se ale datum zvyšování sazeb posouvalo při každém zasedání do budoucna. Nyní se zdá, že středněproudé hrdličky, které měly na rozhodování Fedu doposud dominantní vliv, mění svůj postoj. Stále více se kloní k tomu, že klesající nezaměstnanost ukazuje na utahování podmínek na trhu práce a nečekají, že dojde k růstu míry participace. Už se nedrží toho, že by inflace mohla přechodně dosáhnout 2,5 %, naopak se zdá, že cíl ve výši 2 % je opět jasně daným stropem inflace. Množí se i důkazy toho, že FOMC se stále více obává vývoje ve finančním systému a honby za výnosy. To je určitě v pořádku. Investoři tak poprvé za dlouho dobu čelí riziku, že monetární politika v USA se může nečekaně vydat i směrem k většímu utažení.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)