Budeme-li silnou ekonomikou, přijmout euro pro nás bude podle Pavla Kysilky, předsedy představenstva České spořitelny, výhodné. "Není to o euru. Je to o tom, v jaké je země ekonomické kondici a co pro svoji dobrou kondici udělá," říká.
Zažili jsme v Evropské unii deset úspěšných let, ale za dalších deset let to může být jiné, varuje Pavel Kysilka, šéf České spořitelny. Hlavně kvůli tomu, co se děje v Česku. Nešetří přitom politiky, kteří nedokážou dát byznysu jasnou představu toho, co bude dál, ani obhájit národní zájmy v Evropské unii.
"Česko by mělo mít v Evropské unii aktivní roli, nebránit se další integraci Evropy a zároveň do ní přenášet náš národní zájem," myslí si Kysilka.
Jasný názor má i na zavedení eura. "Teď by pro nás bylo výhodné. Kdybychom měli euro, nemusela by naše centrální banka provádět intervenci vůči kurzu koruny," říká.
HN: Máme přijmout euro, bylo by to pro nás výhodné?
Pokud budeme silnou ekonomikou, přijmout euro pro nás bude jednoznačně výhodné. Opravdu jednoznačně. Jestli budeme slabou stagnující ekonomikou, bude to pro nás nevýhodné.
Není to o euru. Je to o tom, v jaké je země ekonomické kondici a co pro svoji dobrou kondici udělá. Čerstvý vzduch také silnému organismu prospěje, slabý organismus z toho ale může dostat zápal plic a složit se.
HN: Z tohoto pohledu - je Česko silná ekonomika, které by teď euro prospělo?
Euro by bylo v dnešní situaci, stejně jako v roce 2013, 2012, 2011 a dalších předchozích letech, pro Česko výhodou. Bylo by to výhodné pro české exportéry a naši ekonomiku, která stojí na exportu.
Kdybychom měli euro, nemusela by naše centrální banka provádět intervenci proti kurzu koruny. Provedlo by to za ni euro, zamezilo by tomu, že máme měnu, která neustále posiluje. Česká koruna má dlouhodobě tendenci posilovat zhruba o tři procenta ročně. Do budoucna ale, jak jsem řekl, bude výhodou jen tehdy, pokud budeme silnou, zdravou a rostoucí ekonomikou.
HN: Viděli jsme v posledních letech, jak se eurozóna otřásala, a vypadalo to, že hrozí její rozpad. Teď se situace uklidnila. Čekají nás dva tři roky klidu a stav eurozóny nás nemusí znepokojovat?
Mohly by nás čekat dva tři čtyři roky, nebo také čtyřicet let klidu. Je to věštění z křišťálové koule. Pokud si země jako Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, ale dnes i Francie správným způsobem vyřeší svoje vnitřní domácí problémy, odpadnou i problémy eura a eurozóny.
V každé zemi jsou tyto problémy trošku jiné. Jde o nastartování a v některých zemích dokončení reforem, zejména na trhu práce, zvyšování flexibility, omezení regulací, například otevření uzavřených profesí, rozumnou fiskální politiku, potlačení korupce atd. Potlačení všeho, co dlouhodobě brzdí ekonomický rozvoj a růst.
HN: Může ale eurozóna přežít bez toho, že by vznikla nějaká fiskální unie, tedy alespoň určité společné kontroly nad rozpočty členských zemí?
Zdravé euro a zdravá eurozóna potřebují určitou formu fiskální unie. Nejměkčí forma je taková, že jednotlivé země přijmou a budou dodržovat určité fiskální rozpočtové standardy. A to by pomohlo, i když je to ta nejslabší forma, spíše fiskální pakt, dohoda o určitých pravidlech pro národní rozpočty, aby si některé země nežily nad poměry a nestahovaly dolů ostatní. Nejsilnější formou by bylo vytvoření společného evropského rozpočtu s evropskými daněmi, vytvoření fiskální unie ve smyslu, jako je ve Spojených státech amerických. Vytvoření Spojených států evropských.
To ale není na pořadu dne a uvidíme, jestli někdy vůbec bude. K tomu musíte mít silnou politickou reprezentaci, musíte mít politickou unii. Neexistuje daň bez zastoupení, to je staré demokratické pravidlo.
K získání podpory pro něco takového je třeba, aby existovala dostatečná společná evropská identita, a ta tady nyní není. Je to ale otázka spíše pro politology. Když se na to podívám jako ekonom, nějaké účinné fiskální pravidlo i jednotné fiskální pravidlo, které by bylo podmínkou členství v eurozóně, by bylo dostačující.
HN: Vyhovuje tomu fiskální pakt omezující výdaje jednotlivých zemí, který je závazný pro členy eurozóny?
Je to krok správným směrem. Přesně ale mohu těžko odpovědět, kolem zavádění pravidel pro omezení výdajů státních rozpočtů a jejich přesného nastavení se vedou velmi složité ekonomické diskuse. Navíc jde také o to, jak bude tato dohoda plněna. To je velmi důležité.
HN: Co říkáte tomu, že česká vláda fiskální pakt schválila, ale zároveň řekla, že ho zatím nebude plnit?
Takový český přístup. Buď se mají vznést jasné protiargumenty, co a proč je na tom špatně, nebo se prostě má pravidlo přijmout a také zavést. Tohle je typicky české řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
HN: Jak by podle vás měla v ideálním případě vypadat unie za dalších deset let a role České republiky v ní?
Kdybych to mohl narýsovat ideálně, tak by to bylo plné zavedení svobod společného trhu, volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a práce. Za druhé aby regulace byly několikanásobně menší než dnes. Přál bych si také daleko silnější prvky zastupitelství v orgánech Evropské unie, kde by národní státy mohly hledat v diskusi společná řešení nejvýhodnější pro celou unii. Pro část unie, která platí eurem, navíc vytvoření silného fiskálního pravidla, které zajistí minimální rozpočtovou disciplínu a budoucnost eura.
Česko by mělo mít v Evropské unii aktivní roli, nebránit se další integraci Evropy a zároveň do ní přenášet náš národní zájem. Jakmile zůstaneme stát stranou integrace, budeme nikoliv tím, kdo tvoří, ale tím, kdo je utvářen.
V historii, už od Rakouska-Uherska, se nám ale být utvářen nikdy nevyplatilo. Musíme si ale napřed splnit své domácí úkoly, které nás například povedou k výrobě zboží s vyšší přidanou hodnotou, protože pokud to neuděláme, nebudeme silným exportérem, neporosteme a budeme mít těžké fiskální problémy. Musíme prodávat a vychovávat více mozky, protože naše ruce i v EU nahradí jiní.
(Zdroj: HN)
Související články na IHNED.cz
Eurozóna se v žádném případě nerozpadne, euro nezanikne, říká bankéř Kysilka
Volební programy jsou plné přijetí eura. Poslanci europarlamentu to přitom zařídit nemohou