Ukrajina si podle Putina dovolila příliš, musí být „potrestána a ponížena“

To, co ruský prezident Vladimír Putin udělá, se dá dobře odhadnout podle toho, jaké hodnoty a činy si projektuje do ostatních. Během posledních týdnů například obviňoval ukrajinskou vládu z toho, že zbavuje východní regiony autonomie. Sám se však snaží o eliminaci místních voleb v Rusku. Putin tvrdí, že američtí „žoldáci“ pomáhají ukrajinským silám, sám ale poslal ruské speciální jednotky na Krym a organizuje násilné akce na východě Ukrajiny. Internet je podle něho výtvorem CIA, ale zároveň se snaží o kontrolu ruských médií a vytvoření státu, v němž bude hrát klíčovou roli tajná policie. Když tedy Putin obhajoval intervenci na Ukrajině tím, že obvinil její vládu z porušování lidských práv, bylo to zlé znamení.

Nová ukrajinská vláda není dokonalá. Mezinárodní organizace ale nenašly žádný důkaz, že porušuje práva ruských menšin. Separatisté na druhou stranu s rostoucí silou útočí na jejich neozbrojené oponenty. Vše, co Rusko vyčítá Majdanu, ve skutečnosti činí samo. Na východě Ukrajiny podle průzkumů většina lidí nesouhlasí s připojením k Rusku. A nezáleží na tom, zda podporovali Majdan nebo ne. Když se ale lidé v protestech shromáždili, byli terčem násilných útoků. Zvyšuje se počet případů mučení i zabití a únosů.

Putin na Ukrajinu zavádí represi, kterou už roky praktikuje v samotném Rusku. Výsledek je přesně opačný k tomu, co by si východ Ukrajiny užíval v případě skutečné autonomie: Svobodu a volby monitorované mezinárodním společenstvím. Nejde jen o nezamýšlený důsledek Putinových akcí, ale o záměr. Majdan ukázal, že běžní lidé mohou svrhnout zkorumpovaný a autoritářský režim a pohnout se směrem k demokracii. To je pro Kreml hrozba a podle Putina tak musí být Ukrajina potrestána a ponížena, či dokonce rozdělena na malé kousky.

Ruské kroky jsou hrozbou pro poválečný pořádek, který bránil tomu, aby velcí polykali ty malé. Zároveň jde o souboj hodnot. Nejde o spor mezi západem a Ruskem, ale o spor mezi lidmi, kteří věří, že stát má sloužit svým občanům, a režimy, které věří v opak. Sankce, které na Rusko uvalil Washington a Brusel, nesou určité náklady. Je ale pozoruhodné, že po podobných krocích nejvíce volají země jako Estonsko, Polsko či Česká republika. Tedy země, které jsou ohledně odvetných kroků Ruska nejzranitelnější. Bylo správné snažit se o užší spolupráci s Ruskem a jeho integraci do globálních institucí. Doufám, že se k tomu opět vrátíme. V současné krizi bychom ale neměli projektovat naše naděje do Putina podobně, jako on projektuje svůj cynismus do nás.

Autorem je Tom Malinowski.

Zdroj: WSJ