Nadpis jsem si půjčil z blogu Eda Yardeniho. Ten to o býku tvrdí na základě pohledu na poslední vývoj amerických akcií. Tedy konkrétně vývoje průmyslového indexu DJIA a „dopravního“ indexu DJTA. Nechoďme tedy kolem steroidové kaše a na oba se podívejme:
Pan doktor píše, že skrz perspektivu Do teorie a historický vývoj je onen dopravní index DJTA dobrým indikátorem posunů celého trhu. Patří do něj aerolinky, kamionová doprava, železnice, takže smysl by tato úvaha dávat měla: Když se začne ekonomika „hýbat“, projeví se to od fyzického pohybu na dálnicích, železnicích, ve vzduchu i na vodě (i když samozřejmě můžeme dumat třeba nad tím, jaký dlouhodobý vliv má pohyb směrem k ekonomice služeb).
Uvedený graf si ale zaslouží pozornější pohled. DJTA byl před poslední krizí znatelně skeptičtější než celý DJIA a měl pravdu. Propad obou a první růst v roce 2009 byl cca shodný, doprava se ale záhy stává opět větším skeptikem, či přesněji řečeno menším optimistou. Tento postoj se opět ukazuje jako relevantnější. V podstatě to samé se děje i v letech 2010, 2011 – mírnější optimismus DJIA , který je potvrzen následnou korekcí DJTA. Jinak řečeno, do této doby k sobě transport skutečně „přitahuje“ celý trh, slouží jako předstihový indikátor korekcí a Do teorie skutečně funguje.
Situace se znatelně mění v roce 2012 a po něm. Ne v tom, že by transport nebyl opět menším pesimistou – nůžky optimismu se mezi ním a celým trhem na čas dostávají dokonce na rekordní maxima. Doposud ale nepřišel onen krok, kdy se celý trh posune korekcí zpět na menší optimismus dopravního segmentu. Naopak, v posledních týdnech přichází přelomový prvek celé hry, kdy se doprava dotahuje svým optimismem na celý trh.
Celé to ukazuje, jak mohou být objektivní data interpretována dost odlišným způsobem. Pro pana Yardeniho (a pravděpodobně řadu dalších) je současná síla transportu důkazem toho, že býk má ještě dlouhou cestu před sebou (tj. Do teorie stále funguje a nyní ukazuje na další udržitelnou ryly bez korekce). Nadpis by ale trochu paradoxně indikoval spíše opačnou logiku: Trh poroste, ale je na steroidech – optimismus je přehnaný a Dow teorie nyní přestala fungovat. Čtenář mých příspěvků ví, že zde se nedočte populární úvahy o tom, jak jsou nyní trhy jen likviditou nafouklými bublinami. Důvodem je mimo technických faktorů i to, že likvidita sama bublinu nenafoukne – foukat musí investoři svým optimismem. A toho dnes skutečně není málo.
Podívejme se na současnou valuaci – zde se díváme většinou na index S&P 500. U něj již několik měsíců poukazuji na to, že valuace je napjatá a zdá se, že k podobnému názoru dochází i trh. PE se tak stabilizovalo něco pod 16, což je jakási rezistence i pro velké optimisty fungující cca od roku 2005 (předtím PE klesalo z technologických bublin). Zajímavé je to, že ještě nafouknutější valuace malých a středních společností už prošly minikorekcí. Platí to zejména o S&P 600 SmallCap, kde PE za poslední týdny kleslo z nějakých 19,5 na cca 18 (tedy o významných 7 – 8 %).
Možná, že PE u pětistovky podobný osud nečeká – menší společnosti byly konec konců na steroidech optimismu znatelně více. Rozhodující bude samozřejmě vývoj zisků. Ty jsou, jak dobře známo, na výjimečně vysokých úrovních co se týče jejich podílu na celkových příjmech (což ekonomice moc nepomáhá). Nejzdravější pro všechny by tedy byl růst zisků tažený růstem celé ekonomiky. V USA, kde reálně „hrozí“ pozitivní nabídkový šok a jeho dlouhodobé efekty, to je splnitelné. Důležitá jsou jen konkrétní čísla – očekávání zisků na akcii v S&P 500 nám doklesala pod 120 USD, zisky pro rok 2015 pod 135 USD. Pokud by tedy valuace zůstaly stejné a zisky této mety skutečně dosáhly, utáhnou cca 12 % posílení trhu.
A co říká pohled na PEG (tedy poměr PE a očekávaného dlouhodobějšího růstu zisků)? Zde vidíme, že nyní se pohybujeme na úrovni 1,35. U indexu S&P 500 funguje úroveň 1 (tedy PE na úrovni dlouhodobého růstu) jako poměrně slušný support – od roku 87 se od ní odrazil čtyřikrát a nezůstal pod ní přitom déle než cca rok (v roce 1988). Rezistence se naopak objevuje někde kolem úrovně 1,6 (97, 01, 04, 09). Současné hodnoty ale také v minulosti několikrát zafungovaly jako rezistence, po které přišla korekce PEG (roky 87, 93, 94, 04, 07). Takže ani zde se nedostatku optimismu hovořit moc nedá.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.