Obavy z propadu čínského trhu nemovitostí jsou mezi investory značně rozšířené a nepředstavují nic nového. Tento sektor roste prudkým tempem už od roku 1998, kdy bylo povoleno soukromé vlastnictví nemovitostí. Uvolnění monetární politiky, ke kterému došlo před dvěma roky, zabránilo tvrdému přistání. Možná ale jen oddálilo nevyhnutelné. Další korekce přišla v polovině roku 2013 a zdá se, že stále nabírá na síle. V letošním roce určitě představuje jedno z hlavních rizik pro celou globální ekonomiku.
Kolaps trhu s nemovitostmi, ke kterému došlo v USA v letech 2005–2008, měl devastující důsledky a není proto divu, že investoři jsou dnes ohledně vývoje v Číně paranoidní. Mezi Spojenými státy a Čínou je ale mnoho rozdílů. Americké problémy byly násobeny problémy ve finančním sektoru a efektem bohatství, kterým se projevily ceny nemovitostí na výdajích domácností. I Číně se hromadí problémy s úvěry v jejím stínovém bankovním sektoru. Je ale těžké představit si, že by dosahovaly rozměrů, které měly problémy v USA.
Všechna dostupná měřítka týkající se nabídky nových nemovitostí v Číně ukazují, že nabídka stále značně převyšuje poptávku. V mnoha městech už dokončené množství komerčních nemovitostí odpovídá třem rokům prodejů (při jejich současném tempu). Pokud se k tomu přidají rozestavěné nemovitosti, je to více než čtyři roky prodejů. Stavební firmy na tento převis nabídky reagují. Pokles stavební aktivity odpovídá poklesu tempa růstu produktu ze 7,9 % na konci roku 2012 na současných 7,4 %. Poslední čísla ale ukazují, že nerovnováha se i nadále zvyšuje. odhaduje, že ceny nemovitostí příští rok klesnou o 2 % a hrozí tu riziko, že spekulanti začnou panikařit. V případě, že by začali prodávat nemovitosti, mohl by přijít prudký propad cen, který by se projevil na důvěře spotřebitelů. Nezdá se však, že by to byl ten nepravděpodobnější scénář.
Číně by mohlo pomoci několik faktorů. Na trhu se sice objevuje i spekulativní poptávka, hlavním tahounem poptávky je ale urbanizace a růst reálných příjmů. Čínský trh práce je také mnohem dynamičtější než americký, a to by také hrálo pozitivní roli. Dalším faktorem je možné uvolnění kontroly nad poptávkou po nemovitostech. Již nyní dochází k uvolnění povinných rezerv u některých bank a vláda má řadu dalších možností v oblasti regulace i fiskální politiky. Takové kroky by sice zpomalily posun k novému ekonomickému modelu, ale vláda by tento postup zvolila radši než tvrdé přistání.
Zkušenosti z USA ukazují, že propad trhu s nemovitostmi má na ekonomiku mnohem ničivější dopad, než se předem odhaduje. Pokud budeme předpokládat, že aktivita na trhu s nemovitostmi a ve stavebnictví klesne relativně k trendu o 25 %, došlo by ke snížení růstu čínského produktu v následujících třech letech o 1,3 procentního bodu ročně. Taková úvaha ale nezahrnuje vliv na spotřebitelskou důvěru či problémy finančního sektoru. Tyto efekty by však pravděpodobně nebyly významné. Ani popsaný pokles tempa růstu není nic zanedbatelného, je ovšem daleko od kolapsu, který jsme viděli v USA.
Zdroj: FT, blog investora Gavyna Daviese