V letošním roce se u francouzské ekonomiky čeká velmi pomalý růst. Měl by dosáhnout 0,6 %. Naopak Německo by si mělo užívat relativně rychlého tempa růstu ve výši 1,9 %. Co najdeme v jádru tohoto rozdílu? Je známo, že výrobní sektor v Německu je mnohem sofistikovanější než ve Francii. Německé firmy tedy nemají problémy s konkurenceschopností a ziskovostí, dosahují lepších marží. Německo se také pohybuje blízko plné zaměstnanosti, zatímco nezaměstnanost ve Francii leží velmi vysoko. Německo už nemá problém s veřejnými financemi, francouzská fiskální politika musí naopak zůstat utažená.
Francie ale má také některé výhody. V Německu probíhá mnohem rychlejší stárnutí populace. To je přitom obvykle spojeno s nízkými výdaji. Německo také mnohem více závisí na exportech a tudíž i na tom, jak se vyvíjí mezinárodní obchod. Otázkou tedy zůstává, zda je zmíněný rozdíl v tempu růstu odrazem zmíněných rozdílů, či zda jsou ve hře ještě jiné faktory.
Konkrétní situace v letošním roce vypadá následovně: V Německu nebude docházet ke snížení fiskálních deficitů, zatímco ve Francii musí být strukturální deficit snížen o jeden procentní bod HDP. Domácí poptávka v Německu roste, a to zejména v oblasti investic do bydlení. K tomuto vývoji dochází i přes zmíněné stárnutí populace. Německo se sice nachází v situaci blízké plné zaměstnanosti, reálné mzdy ale nerostou nijak významně. Německo má sice výhodu v sofistikaci výroby, ale jeho exporty nerostou rychleji než exporty francouzské.
V letošním roce je tedy příčinou rozdílu v růstu obou zemí chování domácností a fiskální politika. Obvykle se přitom předpokládá, že Německo dosahuje rychlejšího růstu díky utlumenému růstu reálných mezd, investicím a exportu (tedy jeho vyšší konkurenceschopnosti). Dlouhodobý vývoj bude mimo jiné ovlivněn zmíněným stárnutím populace. Následující graf ukazuje historický a předpokládaný vývoj poměru lidí starších 60 let k počtu lidí ve věku 20 – 60 let. Podle těchto očekávání by se v roce 2025 měl v Německu tento poměr dostat nad 70 %, zatímco ve Francii bude stále znatelně pod 60 %. V roce 1998 se přitom v obou zemích pohyboval pod 40 %.
Zdroj: Natixis