Je čas opustit akcie?

Nakupuj levně, prodávej draze – asi tak nějak zní ta vůbec nejzákladnější poučka pro akciového investora. Dobrá rada, avšak s „nepatrným“ problémem. Akciový vrchol či naopak dno je zhola nemožné určit.

V situaci, kdy na trzích dochází k prudším výprodejům, je otázka zda nakupovat, či prodávat snad ještě propíranější. Na jedné straně stojí medvědi plní obav o další propad valuace akciového trhu, kterému nahrává perioda několika let bez výraznější korekce. Proti nim vystupují býci s vírou, že právě pokles posledních dnů může představovat optimální příležitost pro vstup do dlouhých pozic.

Současný sentiment se očividně přiklání k první variantě, pojďme se ale podívat na čtyři důvody, proč by uzavírání pozic mohlo být chybou.

1) Pokles trhů v širší perspektivě

Trhy sice prošly oslabováním, přesto se stále nachází na dostřel historických maxim. Pokles o pár jednotek procent tak zatím není třeba vnímat jako „akciové zemětřesení“. Například DJIA obdobný pokles zaznamenal koncem července, aby po pár týdnech posunul laťku své nejvyšší hodnotu opět o něco výš.

2) Prodávat v panice se nevyplácí

Výprodeje odstartovala zhoršená očekávání o výkonnosti světové ekonomiky. Pokud dojde k naplnění odhadovaných černých scénářů, pochopitelně se jedná o důležitý aspekt pro vývoj akciového trhu. Prozatím však jde o „předpokládaná“ čísla, která neodráží skutečnou výkonnost hospodářství. Přehnaná panika tak není na místě. I proto by se strategie prodejů nemusela příliš vyplatit. Přece jen se může snadno stát, že se dočasné virtuální ztráty promění na ztráty reálné. Samozřejmě, že udržováním pozic investor riskuje další pokles hodnoty své investice, stejně tak ale může při obrátce a návratu k dlouhodobému trendu prostředky rychle zhodnotit (odmazat ztráty posledních dnů).

3) Historie jako průvodce

Velké množství prudkých růstů odstartovalo právě v dnech poklesů. Investor, který se v těchto dnech na růstu skrze své pozice nepodílel, pak často přišel o zajímavá zhodnocení. Fond Fidelity například spočítal, že investor, který od roku 1980 do června 2014 vynechal pět nejlepších dní na trhu, skončil s o 35 % méně hodnotným portfoliem, než ten, kdo držel akcie po celou dobu. I proto se vyplatí zvážit, zda lze skutečně strategie „timingu“ aplikovat úspěšně v reálném světě. Pokud odpověď zní ne, investor musí vsázet spíše na dlouhodobou vizi…

4) Dlouhodobá vize

Jen málokterého býčího investora pokles akciového trhu neznervózní. Je proto klíčové ujasnit si dvě základní myšlenky. Tou první je – věřím dlouhodobě v růst trhu? Pokud odpověď zní ano (a zároveň investor nevěří v timing), opuštění trhu nepředstavuje úplně logický krok. V případě, že si i přesto investor není rozvrstvením svých pozic zcela jistý, vyplatí se překontrolovat rozložení portfolia. Právě diverzifikace má totiž plnit úlohu bezpečnostního polštáře v situacích, kdy se vývoj hodnoty některého z aktiv nepohybuje optimálně. Pokud si investor není jistý růstem akciového trhu, nebo prostě jen nechce přijmout současné rozložení rizika, měl by uvažovat o rebalanci. Musí se však připravit na „zbytkové riziko“, které představuje situaci, kdy investor akcie prodá a v následujících časových periodách přihlíží jejich postupnému růstu hodnoty. S ohledem na zmiňovaná čísla Fidelity pak může přijít o nejvýnosnější dny růstové rally.

Na závěr se dozajista vyplatí připomenout, že investice představuje rovnováhu mezi rizikem a výnosem. Investor, který rostoucí volatilitu a pokles trhů posledních dnů považuje za signál přílišného rizika (dostatečně nevyváženého potenciálním výnosem) k uzavírání pozic zcela logicky přistoupí. Ten, kdo však věří, že potenciální zhodnocení stojí za kapku nejistoty navíc, může současný pokles využít k doplnění pozic. Kdo nakonec volil správně, ukáže až čas…

Zdroje: CNNMoney, Fidelity