Vypadalo to jako jemné šlápnutí na brzdu u dvou monetárních velmocí. Ukázalo se však, že pro světovou ekonomiku bylo i to příliš. Kombinované utažení ze strany Spojených států a Číny skončilo špatně, globální likvidita mizí. Poslední průzkum mezi investory navíc ukazuje, že investoři nevěří, že by ECB chtěla rozjet svůj vlastní program kvantitativního uvolňování. Tedy alespoň ne v rozsahu, který by stál za řeč.
Trhy jsou v šoku z možnosti, že pět a půl roku trvající expanze, která začala po krizi způsobené pádem Lehman Brothers, může být u konce. A to ještě v době, kdy Evropa nedosáhla úrovně svého dřívějšího produktu. Už brzy zjistíme, zda jde o opakování vývoje roku 1937, kdy vlády ukončily stimulaci příliš brzy a tím upevnily Velkou depresi. Pokud nyní skutečně končí růstová fáze, bude to mít velmi negativní důsledky pro země jako Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemí, Portugalsko, Řecko či Bulharsko. Tedy země, které se už nyní nacházejí v deflaci či jí jsou velmi blízko. Čím větší zadlužení, tím větší škody budou napáchány.
Swapové trhy už ukazují, že Fed nebude příští rok schopen zvýšit sazby. Zdá se, že postupné snižování nákupů dluhopisů ze strany této centrální banky plní stejnou funkci, jako jindy běžné zvyšování sazeb. Stačí tedy na to, aby vyvolalo útlum. Jinak řečeno, je možné, že světová ekonomika je natolik poškozena, že potřebuje neustálé kvantitativní uvolňování jen na to, aby dosáhla mírného růstu. odhaduje, že hrubé zadlužení ve světě vzrostlo od roku 2007 ze 105 bilionů dolarů na 150 bilionů dolarů. Banka pro mezinárodní vypořádání k tomu dodává, že i mírný pokles likvidity může mít bouřlivé dopady.
Saúdská Arábie evidentně změnila svou strategii a snaží se o vytlačení těžařů s vyššími náklady z trhu. Podle se tato země snaží o dosažení ceny 85 dolarů za barel. Pokud by ceny ropy měly zůstat nízko po delší dobu, téměř všechny státy těžící ropu by musely sáhnout do svých rezerv, aby byly schopny financovat vlastní státní finance a armádu. Irán má tento „bod zlomu“ na 130 dolarech za barel, Alžírsko a Bahrajn na 115 dolarech za barel, Rusko, Irák a Nigérie na 105 dolarech za barel, Saúdská Arábie pravděpodobně kolem 90 dolarů za barel. Tyto ropné státy by tak zřejmě musely prodávat zahraniční dluhopisy a zlato, aby financovaly své rozpočty. Rozsah těchto prodejů by mohl být obrovský a přišly by v době, kdy Čína přestala akumulovat rezervy. Řetězová reakce by tím ale neskončila. Americké těžební firmy se totiž hodně zadlužily, jejich příjmy ovšem stagnovaly už v době, kdy se cena ropy nacházela na úrovni 100 dolarů za barel.
Milton Friedman se kvůli dnešní monetární politice zřejmě obrací v hrobě. Fed tvrdí, že tapering nepůsobí škody, pokud se nezvedají sazby. Monetaristé a Friedman ale poukazují na to, že rozhodující je právě množství peněz v ekonomice. Spojené státy by se dnes s určitým poklesem likvidity pravděpodobně vypořádaly. Světová ekonomika jako celek ale ne. Čína sice už neutahuje, ale také neuvolňuje. Jestliže bude zpomalování pokračovat, její vláda nakonec politiku opět uvolní. A stejně se zachová i Fed. Nejdříve ale budou trhy trpět, když budou zjišťovat, jak hrubě neodhadly realitu globální ekonomiky.
Autorem je Ambrose Evans-Pritchard.
Zdroj: The Telegraph