Finanční trhy a možná hlavně ty akciové jsou v zajetí vln strachu a hamižnosti. Ceny rostou, ti, kteří mají zrovna nakoupeno, bohatnou. Ti, kteří nemají, si najdou důvod, proč i při našponovaných cenách na trh vstoupit a vyhnat ho ještě výš. V určitou dobu ale už nestačí ani opravdu velká fantazie a naopak stačí i relativně nevýznamná negativní událost, aby se vše otočilo, Roste strach, roste panika, všichni prodávají i daleko za bodem, kdy to má nějaký racionální základ. I panika ale po čase ztrácí svůj náboj a vše se zase otáčí. Zná to každé „investorské“ dítě.
Většina snah o regulaci a podobné externě svazující kroky jsou vlastně rezignací na to, že bychom mohli něco udělat s výše popsaným cyklem interně. Ten kruh podle mne není tak extrémní, jak naznačuje úvodní odstavec, ale jeho síly patrné jsou. V čase Vánočním určitě nebude nemístné poukázat na to, že jedním z dobrých léků na posuny nálad z jednoho škodlivého extrému do druhého je prostá vděčnost. Nechci zde psát vznešené traktáty na toto téma, zkusme se tak jen rychle podívat na letošní ekonomicko – finanční rok.
Spojené státy si užívají relativně slušného růstu a v celku se dá hovořit o tom, že jejich ekonomika tím nenabírá na nové nestabilitě. Ceny a valuace na některých trzích jsou našponované, ale nejsou na úrovních hrozících prasknutím bubliny a plošnou nestabilitou. Fed se neukázal být nezodpovědným tiskařem, pečlivě zvažuje normalizaci monetární politiky a o nějaké vysoké inflaci, či skutečné monetizaci vládního dluhu nemůže být řeči. Čína se vyhýbá tvrdému dopadu. Má před sebou ještě dlouhou cestu přechodu na novou rovnováhu, ale jde to s trochou štěstí udělat bez vyvolání velké krize. V eurozóně a Japonsku se láme chleba ekonomické politiky dneška a zatím to je bolestivý proces. Hovoříme ale o jedněch z nejbohatších ekonomických regionů světa. Opadla módní vlna týkající se rozvíjejících se trhů a komodit, což je dobře. U obou by pro změnu mohl nastoupit fundament.
Na všem z uvedeného můžeme najít řadu blech, řadu „ale“, výhrad a doplnění. V celku toho nicméně máme letošnímu roku být hodně co vděčni. Nepřipomněl mi to ale onen výčet. Byl to pohled na následující obrázky. Jejich autorem je uprchlík ze Severní Koreje Kim Kwang-Il a na obou je zobrazeno mučení vězňů v jeho vlasti, kterým si prý prochází každý uvězněný. Na první obrázku jsou vězni v „pozici holuba“ – s rukama přivázanými za zády ke stěně ve výši 60 cm nad zemí.
Zdroj: OSN, The Atlantic
Na druhém obrázku Kim Kwang-Il zobrazuje vězně v pozici „jeřáb, letadlo a jízda na motocyklu“. Myslím, že není potřeba velké představivosti, či dokonce testování na to, abychom se alespoň trochu (protože úplně to pravděpodobně nejde) vžili do kůže mučených.
Zdroj: OSN, The Atlantic
Nemyslím si, že popsaná negativní motivace k vděčnosti (poukazování na to, jak zle by mohlo být a jak zle někde je) je tím nejlepším nástrojem k jejímu znovuobjevení. Přece jen ale snad neuškodí poukázat na to, jak malicherná je řada našich „problémů“ typu tržních strachů a hamižností. A že řada z nich je jen myšlenkovou konstrukcí pramenící z ne-vděku. Přeji nám všem malý velký dárek - abychom se vyhnuli jejich vábení a pastí a hezky oslavili „Svatou noc“. A vlastně všechny svaté noci a dni.