Nic neilustruje 35 let trvající růst cen aktiv lépe než vývoj cen bydlení v Londýně. V roce 1980 bylo možné pořídit průměrný dům za 30 000 liber. Dnes byste za něj dali 407 000 liber. Tento růst cen je mimořádný i tehdy, pokud ho očistíme o inflaci. Ve srovnání s vývojem mezd se ceny domů zdvojnásobily. Podobný vývoj ale můžeme pozorovat u akcií, dluhopisů či zemědělské půdy. Vypadá to, jako kdyby inflace, která se dříve projevovala v cenách zboží, najednou směřovala k aktivům. Zřejmě ale přichází velký obrat.
Je možné, že stojíme na prahu změny, která přichází jednou za generaci. Posledních několik desetiletí měl navrch kapitál, nyní se však výhoda obrací směrem k práci. Řada ekonomů o této změně hovořila dříve, ale jejich predikce se zatím jevily jako mylné. Nyní se však do hry dostává několik nových faktorů a ty ji skutečně mohou změnit.
Za prvé, v Evropě se vyskytuje nízká inflace. Poslední data v podstatě potvrzují, že eurozóna prohrála boj s deflací. Jádrová inflace sice stále zůstává nad nulou, ale i ona leží velmi nízko. Firmám se vede nejlépe, jestliže je růst cen stabilní. K tomu docházelo během takzvaného Velkého uklidnění. Klesající ceny jsou většinou negativní, protože dopadají na korporátní zisky. Prostor pro snižování nákladů je jen omezený a navíc žijeme v době intenzivní konkurence. Z ní sice těží spotřebitelé, ale korporátní sektor na ni doplácí. Je nevyhnutelné, že akcie si v deflačním prostředí povedou špatně. Dobré je toto prostředí pouze pro bezrizikové vládní dluhopisy.
Za druhé, ceny energií se nacházejí mnohem níže. Kvůli propadu cen ropy došlo k transferu bohatství od zemí těžících ropu směrem ke spotřebitelům. To znamená, že je méně peněz k dispozici pro západní finanční trhy a více pro spotřebu domácností. Tento pozitivní nabídkový šok posiluje deflaci, ale zároveň i peněženky spotřebitelů. U konce je také hromadění devizových rezerv. Od začátku nového století se devizové rezervy rozvíjejících se zemí zvýšily z jednoho na dvanáct bilionů liber. Tyto přebytky také většinou směřovaly na finanční trhy. Dnes ale země jako Rusko, Brazílie či Jižní Afrika své rezervy snižují, protože je používají na obranu svých měn. Dokonce se zdá, že rezervy přestala navyšovat i Čína.
Za třetí, skončila úvěrová expanze. I kdyby tedy bankéři chtěli rozjet další dluhovou párty, regulátoři jim to nedovolí. Dnes existují mnohem přísnější omezení na poskytování půjček. I když centrální banky aktivům na čas pomohly, i tento faktor nyní ztrácí na síle. A za čtvrté je tu i demografický vývoj, kdy poválečná generace přichází do důchodového věku a zbavuje se aktiv získaných během jejího dosavadního života. Ti, kteří živili růst cen během posledních 35 let, dnes obracejí a začínají prodávat. K celkové změně na trzích nemusí dojít během jednoho dne. Trendy jsou ale jasně patrné. Vítejte do nového investičního světa.
Zdroj: The Telegraph