Komoditní boom začal poté, co Čína v roce 2001 vstoupila do Světové obchodní organizace. Tento boom se ale přeměňuje na propad a např. ceny mědi dnes leží relativně ke svému vrcholu z roku 2011 o 41 % níže. A pravděpodobně ještě ani zdaleka nenarazily na dno. Proč tedy těžební společnosti ignorují všechny možné signály od nízké poptávky a vysoké nabídky až po klesající ceny a nadále rostoucí produkci? Odpověď je taková, že k tomu mají stále velkou motivaci.
Předně musím zmínit, že spravuji portfolio, které má i krátké pozice na mědi. Vydělávám tedy na tom, když cena této komodity klesá. Nyní už vysvětlení výše uvedeného: Na počátku tisíciletí se obecně předpokládalo, že rychle rostoucí čínská ekonomika do sebe vstřebá většinu komodit produkovaných ve světě. Skutečně se tak v řadě oblastí dělo a těžební společnosti tak investovaly v zemích jako Austrálie či Brazílie. Řada z těchto projektů byla dokončena ve chvíli, kdy globální poptávka po komoditách ochladla.
Nadměrné kapacity ale rostou i přesto, že poptávka je v útlumu. Zastavit těžbu totiž není často ekonomické proto, že do ní byly investovány velké částky a další by se musely investovat do ukončení těžby. Někteří producenti navíc nemohou svobodně reagovat na vývoj cen, protože je vlastní vlády, které potřebují příjmy v cizích měnách. Porovnejme těžbu mědi a hliníku. Ceny hliníku od roku 2011 klesly o 32 %, což je mnohem méně než 41% pokles cen mědi. Šest firem z deseti nejvýznamnějších producentů hliníku najdeme v Rusku a Číně, kde rozhoduje především vláda. Produkce se celkově šroubuje na maximum, polovina té čínské generuje ztráty. Čínská vláda ale hliník stále nakupuje, aby zabránila bankrotům a růstu nezaměstnanosti. Většina růstu kapacit v rozvíjejících se zemích je pak eliminována vývojem v Austrálii, Kanadě a USA, kde jsou kapacity omezovány, a to zamezuje kolapsu cen této komodity.
Měď se těží zejména v zemích jako Chile, Peru, Kongo, Zambie a Rusko. Čína je čistým dovozcem. Její hromadění zásob pokleslo na tempu. Produkce ve vyspělých ekonomikách se omezuje, výjimku představují Spojené státy a Austrálie, kde jsou mezní náklady stále nižší než tržní ceny. S celkově se zvyšující produkcí rostou zásoby. Asi 93 % celkové produkce probíhá mimo USA. Sílící dolar tak tlačí dolarové ceny mědi dolů, zároveň však klesají mzdy ve výrobě mimo USA (v dolarovém vyjádření). Tento pokles motivuje k dalšímu zvýšení produkce. Dnes asi 20 % globální produkce mědi negeneruje zisky. Je pravděpodobné, že letošní přebytek na trhu dosáhne 500 000 tun. The International Copper Study Group odhaduje, že poptávka poroste asi o 1,1 %, zatímco nabídka o 4,3 %.
V celkovém prostředí klesajících cen komodit je pravděpodobné, že měď si nadále povede špatně. Je to moje nejoblíbenější krátká pozice. Čím nižší její cena bude, tím větší motivaci budou mít rozvíjející se ekonomiky k vyšší těžbě, aby získaly potřebné množství dolarů a mohly splácet zahraniční dluhy. Čím více budou exportovat, tím více budou ceny klesat a celá spirála se bude točit ještě rychleji.
Autorem je investor Gary Shilling.
Zdroj: Bloomberg