V poměrně blízké budoucnosti se Čína dostane na pozici největší ekonomiky na světě. Svůj vliv se snaží zvyšovat v celé Asii, jde o největšího světového věřitele, kterému Spojené státy dluží téměř 1,3 bilionu dolarů. Vztah mezi Spojenými státy a Čínou je v současné době tím nejdůležitějším bilaterálním vztahem na světě. Jako člověk, který Čínu navštívil více než stokrát a strávil více než 25 let jednáním s jejími zástupci, bych rád prezentoval osm základních pravidel, podle kterých bychom se měli směrem k Číně chovat.
Za prvé, pomáhat jen těm, kteří si chtějí sami pomoci. Pokud Spojené státy prosazují liberalizaci trhů a otevírání čínské ekonomiky, pomáhají tím domácím reformním silám dosáhnout jejich ekonomických cílů. Čínské vedení často používá vnější tlak k prosazení potřebných změn. Například v roce 2013 bylo jednání o dohodě týkající se investic využito pro nastartování domácích reforem.
Za druhé, v temnotě se nezrodí nic dobrého, je třeba používat světlo. Podpora čínských reforem znamená tlak na větší transparentnost a příklon ke globálně používaným standardům. Transparentnost je nejlepším způsobem boje s korupcí a posílí důvěru čínských občanů i důvěru zahraničních investorů ve vládu práva a ve vládu samotnou. Měli bychom požadovat, aby Čína poskytovala pravdivá data týkající se širokého spektra oblastí od kvality ovzduší až po vládní finance.
Za třetí, musíme hovořit jedním hlasem. Čínský rozhodovací systém funguje nejlépe, pokud existuje jedna jasně daná vůdčí osobnost, která určuje směr a konsenzus pod ní. Pokud na straně Spojených států neexistuje její jasný protipól, Číňané jsou často zmateni tím, s kým mají hovořit. Nesčetněkrát jsem byl z jejich strany například tázán na to, kdo má v USA vlastně na starosti vztahy s Čínou.
Za čtvrté, Čína potřebuje lepší místo u jednacích stolů. Čína by měla hrát významnější, ale také zodpovědnější roli na mezinárodním poli a v institucích, jako je Světová obchodní organizace. Měla by pomáhat globálnímu ekonomickému systému, který tak významně pomohl jí samotné. Měli bychom být připraveni na pragmatické kompromisy a požadovat je i od Číny.
Za páté, Spojené státy musí ukázat svou vůdčí roli v zahraničí. S Čínou musí soupeřit z pozice síly. Měly by obnovit svou dominanci v Pacifiku, podpořit větší ekonomickou integraci zemí Severní Ameriky, podpořit vznik oblasti volného obchodu napříč celým Pacifikem. Nic jiného by nepřitáhlo zájem Číny tolik jako právě toto partnerství.
Za šesté, je třeba najít více způsobů a oblastí, kde si můžeme říci „ano“. Namísto snah o přesvědčování Číny, že náš přístup je nejlepší, bychom měli tvořit politiku dohromady. Spojené státy nemohou řešit problémy čínské ekonomiky o nic více, než může Čína řešit problémy ekonomiky americké.
Za sedmé, musíme se vyhnout překvapením. Nevzpomenu si ani na jednoho čínského zástupce vlády či nějaké firmy, který by na jednání přišel nepřipraven. Naopak. Přípravě se věnují pečlivě a často je překvapí náš konsenzuální proces rozhodování, který někdy mění věci na poslední chvíli. Takové změny mohou komplikovat jednání a měli bychom se jim vyhýbat.
Za osmé, musíme jednat způsobem, který odráží čínskou realitu. Naše jednání by mělo být založeno na faktech a ne na snech a přáních. Čína se od USA velmi liší a my nemůžeme jednat na základě toho, že chceme, aby byla jako USA. Musíme mít maximum informací o tom, co se v této zemi děje, věřit si a být realističtí ohledně toho, co lze v dané situaci dokázat.
Autorem je bývalý ředitel a ministr financí americké vlády Henry Paulson.
Zdroj: WSJ