Porovnávání výkonnosti je oblíbenou kratochvílí, jíž zůstane ušetřena málokterá oblast lidské činnosti. Prahneme po tom, dozvědět se kdo, či co je nej-nej a odpovědi hledáme, kde se dá: Guinessovou knihou rekordů počínaje a pelhřimovským muzeem rekordů konče. Sofistikovanější variantou jednoduchého měření „kdo nejdál doskočí“, případně „kdo sní nejvíc knedlíků“, je vytváření žebříčků. Žebříček umožňuje radovat se třeba i z třicátého místa, pokud se náš sok umístil až na místě padesátém, případně my sami jsme v loňském klání skončili ještě o deset míst níže než letos...
Žebříčky přirozeně nacházíme také na poli ekonomie. Vzhledem k tomu, že i zde se čas od času míchají jablka s hruškami (při tzv. multikriteriálním srovnávání bývá těžké tomu odolat), je záhodno přistupovat k interpretaci těchto žebříčků s náležitou obezřetností a pečlivě oddělovat informační zrno od plev.
Jedním z každoročně přepočítávaných populárních žebříčků je Index globální konkurenceschopnosti (GCI), který publikuje World Economic Forum (ano, tatáž instituce, která pořádá každoroční prestižní konference v Davosu). Výsledky GCI 2015-2016 se objevily před několika týdny a není bez zajímavosti, podívat se do nich na umístění České republiky (ČR).
V konkurenci 144 zemí obsadila ČR letos 31. pozici a v porovnání s předcházejícím obdobím si o několik míst polepšila. Žebříčku vévodí identický triumvirát: Švýcarsko, následované Singapurem a Spojenými státy; ze čtvrté pozice vytlačili Němci Finy (ti jsou nyní až osmí). Ze zemí nám bližších, než jiné, se Rakousko umístilo 23., Polsko 41., Maďarsko 63. a Slovensko dokonce až 67. Vzhledem k tomu, že nás od Rakouska na žebříčku dělí jen 7 míst, zatímco třeba od Slovenska míst 35, mohli bychom nabýt pocitu, že naše podobnost s Rakouskem je už dnes vyšší, než se Slovenskem, a totéž platí z rakouského úhlu pohledu pro nás a Německo.
Realita je bohužel jiná. Nejprve se krátce podívejme na to, z jakých dílčích indexů se GCI skládá. Pro námi sledovanou úroveň podrobnosti jich stačí dvanáct, rozdělených do tří kategorii: základní předpoklady růstu, faktory zvyšující produktivitu a faktory pro-inovační. Váhy těchto tří subkategorií v GCI se liší (20 %, 50 %, resp. 30 %). Snadno nahlédneme, že odhadovat podobnost ekonomik pouze na základě pořadí na žebříčku konkurenceschopnosti, bez zohlednění rozdílů v hodnotách specifických dílčích subindexů, by znamenalo produkovat právě onen kritizovaný jablečno-hruškový mix.
Abychom se tomu vyhnuli, vezměme pro každou z porovnávaných zemí sadu 12 pro ni zjištěných hodnot subindexů a spočítejme korelační koeficienty těchto sad pro všechny dvojice zemí. Výsledek shrnuje tabulka níže.
Na základě tabulky dostáváme obrázek podobnosti ekonomik, který se od předchozího, opírajícího se pouze o pořadí na žebříčku GCI, významně liší. Česká ekonomika se stále mnohem více podobá ekonomice maďarské a slovenské, ale i polské, než ekonomice rakouské či německé. A tyto dvě poslední ekonomiky se zase podobají znatelně více sobě navzájem, než ekonomice české. Ať se nám to líbí nebo ne, i po více než čtvrtstoletí od pádu železné opony by bylo těžkým omylem se domnívat, že jsme se definitivně zbavili starých pout a socialistického dědictví, tím méně pak, že se nám podařilo nechat daleko za sebou naše sousedy a (sou)druhy z RVHP.
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.