Podle řady ekonomických ukazatelů se zdá, že Itálie si vede lépe než Francie. Týká se to například vývoje ve výrobním sektoru, zaměstnanosti či investic korporátního sektoru. Jde o překvapivou situaci, protože v neprospěch Itálie hovoří vyšší náklady práce, nižší ziskové marže a produktivita, horší vývoj v oblasti inovací a vzdělanosti pracovní síly.
Problematický strukturální stav italské ekonomiky dokumentuje například vývoj celkové produktivity faktorů. Jak je patrné z prvního grafu, tato produktivita leží v Itálii mnohem níže než v roce 2002. Ve Španělsku se nyní nachází zhruba na úrovni roku 2002 a ve Francii a Německu leží asi o 6 % výše. Itálie tak za velkými ekonomikami eurozóny výrazně zaostává:
Jak lze tedy vysvětlit, že italská ekonomika si v současné době vede lépe i přesto, že strukturálně je na tom hůř než ta francouzská? První možné vysvětlení je jednoduché: Itálie může pouze dohánět Francii. Jinak řečeno, Itálie začínala z velmi špatného výchozího bodu a nyní pouze dohání to, co předtím zameškala. Takové vysvětlení je podle našeho názoru poměrně pravděpodobné.
Je také možné, že míra sofistikovanosti italské produkce roste a tudíž se snižuje citlivost na cenu a náklady. Data ovšem ukazují, že cenová elasticita exportů se v Itálii nachází na přibližně stejné úrovni jako ve Francii. To naznačuje, že sofistikovanost produkce leží také zhruba na stejné úrovni. Je tedy možné, že by se konečně začaly projevovat reformy trhu práce, které Itálie v posledních letech provedla? Je sice patrné, že reformy přinesly lepší výhled v oblasti zaměstnanosti, ale detailnější pohled na data ukazuje, že jde většinou o krátkodobé pracovní smlouvy.
V neposlední řadě můžeme uvažovat o tom, že zmíněný rozdíl v současné síle italské a francouzské ekonomiky není vyvolán pozitivními faktory v Itálii, ale těmi negativními ve Francii. Nabízí se zejména velmi nízká důvěra na straně francouzských firem. Druhý graf porovnává vývoj podnikatelské důvěry v celé ekonomice Itálie a Francie. Na konci roku 2014 došlo v první jmenované zemi k prudkému zlepšování důvěry, zatímco pokrok ve Francii je znatelně pomalejší:
Pokud by platilo toto vysvětlení, znamenalo by to, že nízká důvěra managementu francouzských firem stačí na eliminaci jejich lepší strukturální pozice. O tom, že tato nízká důvěra hraje významnou roli, přitom není pochyb.
Zdroj: Natixis