Propad ruské ekonomiky, ke kterému došlo v letošním roce, je často spojován zejména s nízkými cenami ropy. Rusko si ale vede mnohem hůře než jiné země, které se také hodně spoléhají na vývoz ropy. Takže příčina problémů ruské ekonomiky musí ležet někde jinde. Ekonom Marek Dabrowski, který působí na Center for Social and Economic Research ve Varšavě, dokonce tvrdí, že Rusko se ve své závislosti na ropě ani neblíží řadě jiných zemí. Je to patrné z prvního grafu, který ukazuje poměr příjmů z ropy na celkovém produktu. V Rusku odpovídají celkové příjmy z ropy méně než 15 % HDP. V zemích, jako je Ázerbájdžán, Omán, Irák, Saúdská Arábie, Libye či Kuvajt je to mnohem více:
V případě Ruska tvoří exporty energií více než 70 % celkových exportů, v zemích jako Irák, Libye, Venezuela, Alžírsko a Kuvajt je to více než 90 %. Rusko je tedy na ropě závislé, nejde ovšem o závislost, která by jej ohrožovala na životě. Mnohem více obav by pokles cen ropy měl vyvolávat v Saúdské Arábii či Kuvajtu. Rusko ale patří mezi země, u kterých se dnes čekají nejhorší ekonomické výsledky. Druhý graf shrnuje očekávaný ekonomický růst v letošním roce:
Mezinárodní měnový fond očekává, že ruská ekonomika letos klesne o 3,8 %. Mezi zeměmi, které významně závisejí na vývozu ropy, si vede hůř jen Libye a Venezuela. Většina z nich dokonce očekává růst. Povedou si tak sice hůře než v roce 2013, kdy byly ceny ropy ještě vysoko, ale ve srovnání s Ruskem si vedou velmi dobře. Dabrowski tvrdí, že se jim to podařilo díky fiskální expanzi, vyššímu zadlužení a rozpočtovým deficitům. Jenže Rusko má fiskální deficity také a jemu nepomohly. Je tedy možné, že na tuto zemi doléhají zejména sankce uvalené Západem?
Dabrowski tvrdí, že ani sankce nejsou hlavní příčinou problémů ruské ekonomiky. Podle výzkumu mohou sankce za pouhých 10 % celkového propadu této ekonomiky. Banka dokonce říká, že ruské firmy využily omezeného přístupu na finanční trhy k tomu, aby prošly oddlužením. Odpověď na to, co vlastně tíží Rusko, tak možná leží v pohledu na způsob, s jakým se snažilo s propadem cen ropy vyrovnat. Tato země je totiž mistrem v depreciaci měnového kurzu. A inflace bude letos mezi ropnými exportéry vyšší pouze v Íránu. Ruská vláda umožnila rublu volný pád namísto toho, aby sáhla na své rezervy. Jiné země vyvážející ropu s tímto přístupem váhaly a snažily se ekonomickou bolest tlumit. Prezident Vladimir Putin ale takové starosti neměl, protože jeho podpora se drží vysoko kvůli Ukrajině, Sýrii a propracované propagandistické mašinérii.
Za ekonomické problémy tedy zaplatili Rusové a to se projevilo na domácí poptávce. Pesimismus se pak projevil na investicích. Maloobchodní tržby a investice stále klesají, i když se zdá, že recese už dosáhla svého dna. Putinova vláda ale neučinila nic, aby uvolnila tlak vládního sektoru na sektor firemní, či aby snížila míru korupce. Dokonce se ani nesnaží předstírat, že vítá investory. Rétorika z Kremlu je naopak plná řečí o přežití a nepřátelích.
Země vyvážející ropu, které si vedou lépe než Rusko, můžeme rozdělit do tří skupin. První z nich představují diverzifikované ekonomiky typu Kanady a Malajsie. Rusko se mohlo o diverzifikaci snažit mnohem více v době, kdy byla ropa drahá, svou šanci ale promeškalo. Další skupinu tvoří země jako Norsko, Spojené arabské emiráty či Katar. Ty mají obrovské devizové rezervy a negativní dluhovou pozici. To znamená, že svět jim dluží hodně peněz. Rusko mělo šanci dostat se do této skupiny, spořilo ale pouze v období, kdy byly ceny ropy velmi vysoko. Třetí skupina se pak skládá ze zemí jako Bolívie, Ázerbájdžán, a podobně. Ty se snažily mírnit dopady nízkých cen ropy a zároveň doufaly, že se situace na trhu s ropou obrátí. Rusko mohlo patřit i sem, ale Putin se radši snaží budit dojem, že musí zemi bránit proti nepřátelskému Západu.
Některé země, které vyvážejí ropu, jsou v podstatě neschopné vytvořit smysluplnou ekonomickou politiku. Jde například o Nigérii či Venezuelu. Rusko ale není ten případ. Má prostě jen vedení, které se o životní standard společnosti příliš nestará. Bude tomu tak dlouho, dokud bude populace nadšená ohledně snah o dosažení větší geopolitické váhy Ruska ve světě. Rusko je tedy výjimečné, protože jeho ekonomika je ždímána ve jménu vize jejího vůdce. Pokud ceny ropy zase vzrostou, bude tato vize financována velmi štědře.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg