Když se zaposloucháme do toho, co kandidáti na prezidenta Spojených států navrhují v oblasti ekonomické politiky, mohlo by se nám zdát, že nejsme v USA, ale někde v Severní Koreji či Venezuele. Hovoří se například o jednorázovém zdanění bohatých, obchodní válce s Čínou či překážkách, které by firmám bránily v odchodu do zahraničí. Zdá se tak, že rok 2016 by mohl být začátkem pohromy pro celou americkou ekonomiku.
Na jedné straně tu máme Donalda Trumpa, jehož návrhy hraničí s šílenstvím. Na druhé straně nalezneme Hillary Clintonovou, která přináší návrhy na autoritářkou politiku, která má více společného s bývalým východním Německem než s největším svobodným trhem na světě. U většiny voleb nemá smysl věnovat podobným řečem velkou pozornost. Američtí politici vždy testovali, co všechno voliči vydrží. Dnes je ale situace rozdílná, protože při veškerém informačním šumu, který k nám z trhů a ekonomiky proudí, se stále jasněji vynořuje jeden problém: Klesající konkurenceschopnost USA.
Pokud se problém s americkou konkurenceschopností nebude řešit, utrpí celá globální ekonomika. Řešení přitom v dohledu není, namísto něj slyšíme například od Trumpa, že zdaní čínské dovozy 25% sazbou. Je těžké se rozhodnout, kde takové návrhy začít kritizovat. Kdyby byla taková daň zavedena, čínskou ekonomiku by to zdevastovalo a důsledky pro globální ekonomiky jsou jasné. To je ale detail ve srovnání s tím, co by vyvolalo zavedení jednorázového zdanění bohatých sazbou ve výši 14,5 %. Megaboháči obvykle nedrží 14,5 % svého majetku v hotovosti, takže by došlo k masivním prodejům na akciových a dluhopisových trzích. Nemluvě o tom, že při nulových sazbách nemůže být řeči o tom, že by americká vláda stála před údajně palčivým problémem, kde sebrat peníze na snížení vládního dluhu.
Je třeba říci, že ne vše je ztraceno. Například Marco Rubio má některé smysluplné návrhy. Mezi ně patří snížení daně ze zisků na 25 % a zrušení zdanění kapitálových zisků a dividend. Ale nejde o předního republikánského kandidáta. Takže obavy z toho, jaký bude mít nový prezident vliv na americkou ekonomiku, jsou namístě. Zejména proto, že se objevují významné strukturální problémy. Například míra participace se propadla ze 67 % v roce 2000 na současných 62 %, a to hovoříme o zemi, která se tradičně chlubila vysokou mírou participace u žen. Propadl se i počet nově zakládaných společností a co se týče čistého počtu nových společností, je na tom nyní lépe i Francie s Velkou Británií. Medián mezd zůstává v USA v podstatě beze změny už od roku 1970, zatímco například ve Velké Británii leží o 60 % výše.
Americký technologický boom vytvořil obrovské, ale velmi koncentrované bohatství. V posledních letech byla americká ekonomika tažena zejména obrovskými rezervami břidlicového plynu a následným poklesem cen energií. Takový vývoj vždy vytváří iluzi prosperity. Ale ani technologie ani energetika nemohou táhnout americkou ekonomiku navždy. Dalo by se tedy čekat, že blížící se prezidentské volby přinesou diskusi nad tím, co dělat s jejími největšími problémy. Namísto toho tu vidíme souboj šílence a autoritářky. Svět potřebuje prosperující americkou ekonomiku, ale v současné době nejsou naděje v této oblasti moc velké.
Autorem je Matthew Lynn.
Zdroj: The Telegraph