Stranou pozornosti českých médií pokračuje v německém Karlsruhe jednání ústavního soudu (BVG) ve věci oprávněnosti nákupu vládních dluhopisů evropskou centrální bankou. Spor odstartoval před dvěma lety, kdy BVG vyslovil silné výhrady vůči OMT programu Evropské centrální banky (ECB). (Pro připomenutí: program OMT (Outright Monetary Transactions) schválila ECB v srpnu 2012 s cílem definovat podmínky, za nichž bude moci na sekundárním trhu nakupovat vládní dluhopisy zemí eurozóny.)
Evropský soudní dvůr (EuGH) většinu námitek BVG odmítl a opatření ECB posvětil. Nyní se čeká na reakci ústavních soudců z Karlsruhe, kteří si ve věci předem vymínili poslední slovo. Jejich rozhodnutí nemusí být jednomyslné.
Podle žalobců ECB schválením OMT hrubě překročila své kompetence, transformovala měnovou unii na unii ručící, rozvolnila meze měnové politiky a dovolila ECB vměšovat se do politiky hospodářské. Berlínský advokát, profesor Markus Kerber, vidí v dnešní ECB „suverénního finančního diktátora“ a vyčítá spolkové centrální bance (DBB), že protiprávnost OMT ji musela být od počátku zřejmá, stejně jako skutečnost, že ústavu ctící DBB takový program nebude smět realizovat ...
Jasně formulovanou výzvu vedení DBB k odporu proti politice ECB považují experti za nejradikálnější možný výsledek probíhajícího soudního jednání. Pokud jde o výsledek nejpravděpodobnější, většina pozorovatelů se kloní k tomu, že se soudci omezí na zopakování nesouhlasu s rozhodnutím EuGH. Překročení mandátu ECB neshledají do té míry závažným, aby soud muset tahat za záchrannou brzdu.
Svým způsobem nejelegantnější způsob, jak problém smést ze stolu, se ukázal jako neprůchodný. Pochybnost soudkyně KessalWulffové, zda je relevantní zabývat se programem, který nebyl za tři a půl roku své existence v praxi aktivován, vyvrátil prezident ECB Weidmann, když program označil za stále aktivní. Pouze pravděpodobnost jeho spuštění je v období, kdy ECB skupuje vládní dluhopisy evropských zemí v rámci procesu tzv. kvantitativního uvolňování (QE), významně nižší.
Cestu ke kompromisnímu nálezu BVG se pokusil vydláždit jeho prezident Voßkuhle, když upozornil na to, že EuGH splnil řadu podmínek, které senát BVG zformuloval před dvěma roky a jejichž naplnění mělo zajistit kompatibilitu OTM s evropským právem i německou ústavou. Mezi nezohledněnými požadavky zůstalo ovšem například stanovení stropu pro objem nákupu vládních dluhopisů, které předseda DBB označil v rozpravě za nekompatibilní s OMT. A co se týká zohledněných výhrad, člen vedení ECB, Yves Mersch, musel přiznat, že zohlednění není stoprocentní, neboť ECB musí „zůstat zachována potřebná flexibilita, aby mohla své programy měnit podle toho, jak se mění svět kolem“.
Někteří další členové soudního senátu komentují rozsudek EuGH méně konstruktivně než prezident Voßkuhle, když postrádají zejména komplexnější zohlednění svého předchozího nálezu. Nelze nevidět, že za zády jim přitom tlačí zástup rebelů, popichující soudce v Karlsruhe k odporu vůči lucemburským kolegům, kteří německé výhrady „briskně odmítli“, „vyžadují podřízenost“ a je proto nutné s nimi dobře sehrát „koncovku“.
Jakkoliv může být probíhající konfrontace zajímavá z pohledu mezinárodního práva, finanční trhy, většina centrálních bankéřů ani spolková vláda v Berlíně, tento aspekt zjevně neoceňují. Spíše je naplňují obavami možné negativní důsledky. Většina jmenovaných by přivítala, aby vše zůstalo při starém, včetně kdykoliv spustitelného programu OMT. Státní sekretář ministerstva financí Spahn apeloval na soudce v Karlsruhe, aby respektovali komplementární roli obou soudů a nesnažili se probíhající spor dále eskalovat. O tom, zda nakonec zvítězí kooperativní scénář prosazovaný částí senátu spolu s jeho prezidentem, nebo naopak postoj konfrontační, si nejspíš budeme muset pár měsíců počkat: soudci v Karlsruhe svůj verdikt určitě neuspěchají.
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.