Ceny investičních aktiv jsou od počátku roku 2016 jak na horské dráze. V polovině února ztrácely akcie na globálních trzích 10 %, pak přišel náhlý obrat, který smazal všechny ztráty v USA, v eurozóně se to nepodařilo a japonský trh dokonce klesl ještě více. K čemu ale vlastně došlo a co nám to říká o budoucím vývoji?
Ve společnosti Fulcrum používáme k vysvětlení těchto jevů model, který dává podobné pohyby cen aktiv do spojitosti s ekonomickými šoky na straně poptávky, nabídky a monetární politiky. Výsledky jsou zajímavé: Model ukazuje, že propad cen akcií v USA z počátku roku odrážel několik faktorů, včetně poklesu zahraniční poptávky (pravděpodobně z Číny), růstu averze k riziku a negativního překvapení v oblasti růstu produktivity. Následné oživení bylo taženo zejména velkým šokem z oblasti monetární politiky. Fed, který byl do té doby pevně rozhodnut „normalizovat“ sazby, totiž změnil svůj postoj a příčinou byl hlavně posilující dolar.
O uvolnění monetární politiky se pokoušela i ECB a japonská BoJ, jejich snahy se ale na trhu setkaly se skepsí. Z toho se zdá, že trhy věří pouze Fedu v tom, že má k dispozici efektivní monetární nástroje. V polovině února pak došlo k růstu cen ropy, který investoři interpretovali jako klesající riziko globální recese a zhoršujících se deflačních tlaků. Došlo k tomu i přesto, že racionalita podobné logiky je často zpochybňována. V té době ale nastalo rovněž zlepšení na straně globální ekonomické aktivity a zejména to platí o USA a Číně. Ekonomové přitom tomuto faktoru nevěnovali moc pozornosti, ale trhy si ho všimly včas.
Důvěru pak posílily i nové kroky centrálních bank G3 a růst důvěryhodnosti čínské monetární politiky. Následně došlo k růstu reálných výnosů vládních dluhopisů a inflačních očekávání v USA, dolar naopak oslabil. To vše byly známky monetární akomodace ze strany Fedu. V eurozóně a Japonsku ale k podobnému vývoji nedošlo a v Japonsku dokonce přišlo posílení kurzu jenu a růst reálných výnosů vládních dluhopisů.
V popsaném vývoji byla významná zejména změna v oblasti americké monetární politiky. Fed sice fakticky nepoužil žádný nový nástroj, přestal ovšem klást důraz na normalizaci sazeb a naopak začal náhle hovořit o rostoucím riziku negativního vývoje v globální ekonomice a o negativním dopadu, který má silný dolar na americkou ekonomiku. Vše kulminovalo projevem Janet Yellenové z 29. března. Jeho tón se velmi lišil od těch předchozích a Yellenová v podstatě přebrala řadu argumentů od keynesiánů stojících mimo Fed (včetně Paula Krugmana a Lawrence Summerse). Tato změna stačila na to, aby na trzích došlo k obratu v sentimentu.
Globální ekonomika dnes není tak slabá, jak se zdálo na počátku roku, a Fed má stále munici pro možnou stimulaci. Důležitý bude vývoj v oblasti čínské měnové politiky a ta bude ovlivňovat i samotný Fed (i když není pravděpodobné, že by mezi USA a Čínou došlo v této oblasti k nějaké explicitní dohodě). Japonsko čelí krizi důvěry v abenomii, kterou je třeba rychle řešit v oblasti monetární, fiskální a na straně měnového kurzu. Pro ECB bude možná velmi těžké bojovat s deflačními tlaky, trhy už nevěnují moc pozornosti dalšímu zvyšování objemu nakupovaných aktiv. Používání negativních sazeb sebou nese řadu negativ a může napáchat více škody než užitku. Do popředí zájmu se tak bude pravděpodobně stále více dostávat téma fiskální stimulace a peněz z vrtulníků v případě, že ekonomika eurozóny a Japonska spadne do dalšího útlumu.
Zdroj: FT