Mnoho staletí platilo, že výjimečně finančně zabezpečený člověk býval přirovnáván ke Krésovi (řecky Kroisos), legendárnímu lýdskému králi z 6. století př. n. l. Až v 19. století se novým měřítkem bohatství stalo jméno Rothschild. Na současném žebříčku nejbohatších jmen historie si rodina Rotschildů drží velmi pěkné druhé místo, v závěsu s dalšími populárními velikány financí a průmyslu (Rockefeller, Carnegie, , Vanderbild…). Je-li nepřítomnost Krésa na čelném místě žebříčku vysvětlitelná absencí podkladových dat, pro současné miliardáře, Gatese, Zuckerberga nebo Pagea, to neplatí. Špatně se jim nevede, nicméně na proniknutí mezi elitu (hromadivší majetky v druhé polovině 19. a začátkem 20. století), nemají (doslova).
Jaké jméno se to tedy ocitlo v hitparádě superbohatců až na úplném vrcholu? Proč ho neznáme tak dobře, jako jména jiných, prokazatelně méně úspěšných, magnátů? A nakonec to nejdůležitější: může nás ten nenápadný neznámý něčím inspirovat?
Nejbohatším člověkem, jakého znají dějiny, je již téměř půl tisíciletí Jakob Fugger (1459-1525), jehož pozdější doba obdařila výstižným přídomkem der Reiche, Bohatý. Hodnota Fuggerova majetku dosahovala v dnešních cenách cca 400 miliard dolarů.
O důvodech pro Fuggerovu relativně nízkou známost (nejen u nás) můžeme jen spekulovat. Pro vzdělané současníky okouzlené antikou nebyl nejspíš na rozdíl od Krésa nijak zajímavý, sám o popularitu neusiloval a na rozdíl od jiných finančníků své doby (jmenovitě z rodu Medici) nezanechal v dějinách stopu tak pestrobarevnou, aby ho udržela v popředí zájmu veřejnosti ještě 500 let po smrti.
A tím se už dostáváme ke třetí otázce. Hned v úvodu se sluší konstatovat, že Jakob Fugger nebyl žádným milionářem z chatrče, navzdory tomu, že byl vnukem rolníka a rodičům se narodil jako poslední ze sedmi synů. Pocházel z Augsburku, kam se rodina přestěhovala v roce 1367, aby se živila prodejem - v menším rozsahu i výrobou - látek. V době Jakobova narození se již Fuggerům vedlo znamenitě a vedle původního tkalcovství a obchodu se intenzivně zabývali například i zlatnictvím. Propast dělící dobře situovaného měšťana od superboháče nicméně překročil až Jakob.
Pomohla mu k tomu, vedle vyjímečných osobních předpokladů a píle, též ochota riskovat a nezbytná dávka štěstí.
Roku 1438 nastoupil po Zigmundovi Lucemburském na trůn Svaté říše římské (962-1806), mnohonárodnostního volného svazku středoevropských zemí, Albrecht II. Habsburský. Proces upevnění a rozšíření moci nové dynastie byl finančně nesmírně náročný a úvěrování Habsburků z pohledu věřitelů počin velmi riskantní. Buď jak buď, Fuggerové na Habsburky vsadili. Jakobův bratr úvěroval Friedricha III., Jakob sám se pak stal hlavním financiérem nejprve Friedrichova syna Maxmiliána a později i pravnuka, Karla V., nejmocnějšího panovníka Západu a vládce španělské „říše, nad níž slunce nezapadá“. Sílu Fuggerovy pozice v tehdejší společnosti asi nejlépe ilustruje dopis, který bankéř roku 1523 adresoval právě Karlovi V., a v němž obávaného monarchu bez všech tehdy obvyklých zdvořilostních cirátů žádá, aby „bez průtahů splatil všechny své dluhy včetně započitatelných úroků“.
Samotné štěstí by k dosažení finančního megaúspěchu – tehdy stejně jako dnes - přirozeně nestačilo. Jakob Fugger se vyznačoval neúnavnou pracovitostí, náročností vůči spolupracovníkům, tvrdohlavostí a důsledností v podnikání, stejně jako schopností vstřebávat a využívat inovace. V jistém smyslu lze tedy pochopit, proč ho někteří současní komentátoři přirovnávají k Stevu Jobsovi. Podobně jako Jobs, ani Fugger nic převratného nevymyslel, dokázal však již vymyšlené velmi rychle a efektivně implementovat.
Mezi jiným se zasloužil o rozšíření podvojného účetnictví, používaného v Itálii, do zemí severně od Alp. V Augsburku zavedl spořící účty, úročené 5% sazbou, díky nimž získal nové zdroje pro poskytování úvěrů. Aby přitom nenarazil na tehdy platný zákaz lichvy, vyvolal uvnitř katolické církve iniciativu, jejímž výsledkem bylo schválení upřesňující legislativní novely. Novinkou bylo vytvoření vlastní agentury (jakéhosi předchůdce Reuters), systematicky sbírající po světě obchodně zajímavé informace zajišťující Fuggerovi (případně těm, s nimiž je sdílel) náskok při rozhodování před konkurencí. Se sdílením zpráv se přirozeně pojí umění networkingu, tj. cíleného hledání a navazování spojení s potenciálně prospěšnými lidmi (případně jeho rušení ve chvíli, kdy by se výhodný kontakt změnil v přítěž). I v tomto oboru byl Jakob Fugger mistrem.
Jako poslední inspirující aktivitu Jakoba Fuggera zmiňme založení a trvalé dotování Fuggerei: nejstaršího komplexu sociálního bydlení na světě (1521). V augsburském „městě ve městě“, se dodnes nachází 67 domů se 142 byty, které obývá 150 sociálně potřebných nájemníků, hradících symbolický roční „čistý“ nájem ve výši 0,88 EUR. Jak je vidět, dobročinnost i na počátku 16. století patřila k životu části bohatých lidí, kteří jejím prostřednictvím dávali najevo potřebu či ochotu podělit se alespoň symbolicky o svůj majetek s těmi, jimž život ukázal mnohem méně vlídnou tvář.
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.