Pokles tempa růstu čínské ekonomiky je přirozeným jevem, který odráží posun směrem k udržitelnějšímu ekonomickému modelu. Jak moc nám o dalším vývoji může říci historie jiných zemí, které si prošly podobným obdobím? A je tempo růstu mezi 6 – 7 % pro Čínu udržitelné? Pokud bychom se drželi konvergenčního modelu Roberta Solowa, předpokládali bychom, že rozvíjející se země mají více příležitostí k růstu a díky transferům technologie bude jejich rozvoj rychlejší. Jejich produkt na hlavu tak bude postupně konvergovat k standardu vyspělých ekonomik. S tím, jak se jim budou přibližovat, bude tempo jejich růstu slábnout.
Příkladem, který uvedenou teorii krásně potvrzuje, je Jižní Korea. Obrázek dává dohromady výši jejích příjmů na hlavu relativně k USA (osa x) a tempo růstu dosažené během jednotlivých desetiletí po roce 1980. Když se korejské příjmy nacházely na úrovni 20 % příjmů amerických, korejská ekonomika rostla asi o 7 % ročně. Příjmy následně rostly, ale tempo růstu klesalo a tento proces pokračuje nadále. Je tak pravděpodobné, že další konvergence bude i dál zvyšovat příjmy, ale také snižovat tempo růstu korejské ekonomiky.
Jak tato teorie sedí na Čínu? Její cesta je zobrazena v druhém obrázku. Čína začala s mnohem nižší úrovní příjmů, ale také s vysokým tempem růstu. Konvergence zpočátku vedla k vyšším příjmům, ale i k vyššímu tempu růstu!
Pokud bychom korejské zkušenosti i přesto aplikovali na další vývoj v Číně, můžeme v následujících deseti letech čekat asi 6% růst čínské ekonomiky. Toto číslo je o něco nižší než současný cíl vlády, ale rozdíl není veliký. Je ale Korea dobrým příkladem? Podívat se můžeme také na řadu dalších rozvíjejících se ekonomik – viz poslední graf.
Jestliže vezmeme v úvahu pouze země, jejichž příjmy na hlavu leží pod 50 % příjmů v USA, Jižní Korea z tohoto porovnání vychází úplně nejlépe. Pokud ji tedy bereme jako relevantní příklad, jsme velkými optimisty. Dobře si pak vedou také Hong Kong či Singapur, ale to jsou městské státy. Irsko je zase evropskou zemí a norská ekonomika se nachází ve specifické situaci kvůli těžbě ropy.
Pokles tempa růstu čínské ekonomiky je přirozeným procesem a odpovídá procesu konvergence. Pokud by v následujících letech tempo růstu dosáhlo 6 %, pasovalo by to Čínu na jednu z nejlépe si vedoucích rozvíjejících se zemí (podle vývoje příjmů na hlavu). Řada jiných zemí si prošla mnohem prudším zpomalením. Ty by Číně měly sloužit jako příklad toho, co se stane, když nejsou prováděny potřebné změny.
Zdroj: Blog Antonia Fatáse, profesora ekonomie na INSEAD