Prezident Evropského parlamentu Martin Schulz a prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker v rozhovoru pro Der Spiegel hovořili o Brexitu, chybách vedení EU a její budoucnosti. Po hlasování o Brexitu byl Schulz první, s kým Juncker hovořil. Schulz má totiž ve zvyku svému kolegovi volat každý den ráno mezi sedmou a osmou hodinou, i když Juncker „si někdy přeje, aby od tohoto svého zvyku upustil“. Oba se pak v rozhovoru o Brexitu shodli, že je nutná rychlá reakce vedení EU, která by eliminovala nejistotu. Britové by tak podle obou politiků měli co nejdříve začít jednat o odchodu.
Oba politici tvrdí, že spolu úzce spolupracují, odmítají ovšem názory, že si vzájemně pomáhají více, než je přijatelné. „Po třiceti letech v Bruselu vám mohu říci, že vztah mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem nebyl nikdy lepší,“ říká Juncker. Na námitku, že řada lidí právě tento vztah vnímá problematicky, protože parlament by měl být pojistkou proti svévoli vlády, Schulz odpovídá: „Oba jsme si vědomi, že naše role se liší. Existují mezi námi i frikce, týkají se například víz pro Turky. A Evropská komise to často nemá v parlamentu jednoduché.“
O plánech na změny v EU Schulz říká: „Nejsem žádný integrační fanatik. Jsme si vědomi toho, že Brusel nemůže regulovat vše. Moje motivace je jiná. V Evropě existují síly, které chtějí upřednostňovat národní politiku před společným evropským přístupem. Tomu musíme zabránit.“ Na výtku, že řada lidí v Evropě vnímá právě tyto dva politiky jako jednu z hlavních příčin odchodu Velké Británie, Juncker odpověděl: „Proč bych já měl být viněn z Brexitu? Britové se nerozhodli pro odchod kvůli euru, nejsou ani členové eurozóny. Ani uprchlická krize se jich nijak zvlášť nedotkla. Moje vysvětlení je jiné: Během 43 let, kdy byla Británie členem Unie, se nebyla schopna rozhodnout, zda do ní patří plně, nebo jen částečně.“
Schulz k uvedenému dodal, že primární zodpovědnost za Brexit nesou britští konzervativci, kteří „si vzali celý kontinent za své rukojmí“. A politik je také podle svých slov „hrdý na to, že jej lidé jako Le Penová či Wilders považují za svého protivníka. „Pokud by na mě takto neútočili, dělal bych něco špatně,“ říká politik. Na výtku, že kritika nepřichází pouze ze strany populistů, ale například i z úst českého a polského ministerstva zahraničí, Juncker reagoval: „Po této kritice jsem s polskou ministryní zahraničí strávil za jedním stolem několik hodin v Evropské radě. O mé rezignaci se ani náznakem nezmínila. A český ministr zahraničí mě během posledního setkání ubezpečil, že bych měl rozhodně zůstat ve funkci.“
Zatímco země východní Evropy se domnívají, že k poklesu počtu uprchlíků přicházejících do Evropy přispělo zejména uzavření balkánské cesty, Juncker zastává jiný názor: „Bez dohody s Tureckem by se v Řecku stále nacházely desítky tisíc uprchlíků. Komise přitom prezentovala návrhy na ochranu vnějších hranic včas, ale Evropská rada se schválením tohoto plánu váhala. Je zřejmé, že Evropská komise nespí, naopak musí často budit jiné.“ Schulz se kolegy zastal s tím, že „členské země viní Evropskou komisi ze všeho, na čem se nejsou schopny dohodnout“. Obětním beránkem je pak obvykle Jean-Claude Juncker. Jako příklad lze podle něj uvést daň z finančních transakcí, která je už řadu let připravena, ale členské země v této oblasti nejsou schopny dosáhnout dohody.
„Víte, co se stane po každém zasedání Evropské rady? Zástupce každé vlády pořádá vlastní tiskovou konferenci, na které tvrdí, že prosadil své návrhy. Pokud se pak nepodaří najít uspokojivá řešení, tvrdí, že na vině je Brusel. Takový stav panuje už dvacet let a pro Evropu je smrtící,“ tvrdí Schulz. Juncker k tomu dodává, že lidé mají pokřivený pohled na to, co se vlastně v Bruselu děje. Zaznívají například vymyšlené příběhy o tom, že Juncker chce všude zavést euro nebo chce okamžitě prohloubit EU a nejde o náhodu, ale o cílené kroky, které mají oslabit evropské instituce.“
Juncker tvrdí, že „není zastáncem Spojených států evropských a integračním fanatikem“. Je si vědom toho, že „EU nelze prohlubovat navzdory přáním jednotlivých členských zemí“. V rozhovoru pak zmiňuje i to, že vždy považoval za zázrak, když se po druhé světové válce byli lidé v Evropě schopni držet myšlenky, že k válce už nikdy nesmí dojít. „Říká se, že Evropa je projektem elit, ale to není pravda. Ve skutečnosti její základy stojí na obavách lidí, jako byli vojáci na frontách či vězni v koncentračních táborech. Ti řekli, že už je třeba dělat věci jinak a Charles de Gaulle s Adenauerem pouze jednali v souladu s jejich přáním,“ říká Juncker.
Rozhovor za Der Spiegel vedli Klaus Brinkbäumer, Horand Knaup a Michael Sauga.
Zdroj: Der Spiegel