Teroristické útoky, ke kterým v poslední době na Západě došlo, budí dojem, že Islámský stát (IS) je silnější než kdy jindy. Realita je ale jiná. Spojenecké síly jsou totiž blízko tomu, aby jej porazily na jeho vlastním území. A množí se informace, že tento kalifát je blízko svému rozpadu. Jeden muž z Mosulu, který se v tomto městě pohybuje, aby mohl informovat o vývoji v samém centru IS, říká: „Když se bojovalo o Fallujah, neustále se zde z amplionů ozývalo volání po tom, aby se lidé přidali k boji. Tvrdili, že za ně bojují tisíce vojáků, kteří mají ohromné množství zbraní. Tvrdili, že Fallujah nemůže padnout. Když ale padl, už se žádná podobná volání neozývala.“
Na konci června dokázala irácká armáda spolu se sunnitskými kmenovými bojovníky a šíitskými milicemi osvobodit Bagdád od IS. Šlo o největší dosavadní porážku Islámského státu, který od té doby ztrácí na všech frontách. Ačkoliv tedy IS útočí v městech jako Nice, Ansbach, Istanbul či Dháka a zdá se, že je silnější než kdy jindy, na jeho vlastním území je situace jiná. Tlak na IS roste jak v Sýrii, tak v Iráku. Vládní jednotky podporované Spojenými státy postupují i v Libyi. Ve skutečnosti by právě tento vývoj mohl stát za tím, jak se v poslední době zmnožily útoky IS na Západě.
Lidé, kteří riskují své životy, aby mohli poskytovat informace přímo z IS, tvrdí, že v něm začíná převládat pocit poraženosti a marnosti. IS má sice určité oblasti v Sýrii a Iráku stále pevně pod kontrolou. Jeho hlavním nástrojem moci je ale strach a každá jeho porážka pro něj tak představuje tvrdý zásah. Podle některých informací jsou bojovníci IS „stále více frustrovaní a zdá se, že se začínají bát“. Někteří z nich hovoří o tom, že byli podvedeni či přímo donuceni k tomu, aby se k IS přidali. Tvrdí, že pokud by jim vláda v Bagdádu slíbila amnestii, přešli by k její armádě. Lidé, kteří se na počátku přidali k IS, drancovali obydlí svých sousedů a vyháněli je pryč, se nyní sami stávají uprchlíky.
Aliance kurdských a šíitských milic, irácké armády a amerických sil tedy dobývá jedno území IS za druhým. Náboženská policie IS tak ztrácí svou kontrolu nad lidmi, kteří na zbývajícím území IS žijí. Těm bylo například zakázáno kouření a poslech hudby, ženy mohly opustit domov pouze s plně zahalenou tváří a musel je doprovázet manžel nebo mužský příbuzný. Islamisté dokonce zakázali oděvy v červené barvě. Ta je podle nich barvou oslav a tudíž je momentálně nepřípustná. Při vyučování matematiky ve školách je dokonce zakázáno používat znaménko plus, protože jde prý o křesťanské znamení kříže. Namísto toho musí žáci psát: Jedna a jedna je s Boží vůlí dvě.
Podobná nařízení a zákazy jsou už dlouhou dobu bizarní snahou IS o udržení moci nad svým územím. Náboženství mu dlouho sloužilo jako nástroj propagandy. Islám je používán i k náboru džihádistů ze zemí jako Tunisko nebo Čečna a je jím zároveň ospravedlňována tyranie na domácím území. Tento systém ale funguje jen v případě, když jsou ti u moci skutečně schopní prosadit svou vůli. Moc islamistů ale upadá a všichni to vnímají. Taliban byl v Afghánistánu schopen obnovit svůj původní vliv díky tomu, že jeho ideologie zapustila mezi lidmi své kořeny. IS se ale o získání srdcí a myslí lidí nikdy nesnažil. Kdyby tak učinil, jeho postup by nebyl tak rychlý. Jeho brutální strategie se mu ale vrací v době, kdy svůj vliv ztrácí. Podle dostupných informací nenajdeme v Sýrii nebo Iráku ani jednu vesnici či město, kde by většina obyvatel podporovala IS.
IS je sám, jako kůl v plotě
Strategie IS byla doposud následující: V první fázi pokusu o získání nových území na ně vyslal své specialisty, kteří prováděli intenzivní prvotní průzkum. Poté začali mezi lidmi šířit lži o tom, kdo opravdu jsou a jaké jsou skutečné cíle IS. Když potom Islámský stát nové území získal, použil hrubou sílu, rozdrtil jakýkoliv odpor a jasně ukázal svou nelítostnou krutost. Obyvatelstvo jej tak nikdy nepřijalo za své. Kdyby se tak stalo, kdyby lidé skutečně věřili v tento kalifát, IS by na osvobozených územích dál existoval, i když jen jako podzemní hnutí. K tomu ale nedochází. A pokud se IS nyní snaží o udržení své moci dalšími tvrdými opatřeními, nepomůže mu to. Maximálně může pouze načas prodloužit dojem, že jeho moc neupadá.
Většina lidí se na území spravovaném IS prostě snaží přežít. Počítají s tím, že IS nakonec zmizí. Když je jejich území osvobozeno, oslavují. Radost mají zejména ženy. Kadeřnictví a holičství, která během posledního roku zela prázdnotou, mají opět plno. Muži na ulicích zase hrají karty a demonstrativně kouří. Hrozba ale jen tak nezmizí. Teroristické organizace byly v Iráku v roce 2008 téměř úplně potlačeny, avšak v roce 2012 se opět vrátily na scénu. Tragédií amerických leteckých útoků a celé aliance bojující proti IS je to, že ignorují celkovou situaci a zaměřují se na vojenskou stránku věci. Dokud bude v Sýrii trvat vláda Assada, rebelie proti němu budou pokračovat. Jednota Sýrie je přitom jednou z hlavních podmínek skutečného vítězství nad Islámským státem.
Americká vláda je také zase a znovu využívána skupinami lidí, kterým boj s IS vyhovuje pro jejich vlastní prospěch. Například 19.7. americké bomby zabily na severu Sýrie více než padesát civilistů. Tato oblast je sice pod kontrolou IS, ale Američané své cíle zaměřovali podle informací od milicí SDF, které vedou Kurdové. Ti bojují s IS, ale jejich cílem je také vytlačení Arabů z oblastí, které se nacházejí mezi územím pod kontrolou Kurdů. Zmatení Washingtonu má ale širší rozměry. Například bývalý šéf CIA Michael Hayden nedávno v rozhovoru pro Washington Post uvedl, že IS „má všechnu energii a nepredikovatelnost populistického hnutí“. Jenže jak bylo uvedeno, situace je přesně opačná.
Autorem je Christoph Reuter.
Zdroj: Der Spiegel