Země Visegrádské čtyřky jsou v EU často vnímány jako výjimka, protože údajně drží pevně při sobě. Polsko, Maďarsko, Českou republiku a Slovensko skutečně spojuje skepse k užší evropské integraci, obavy z dominance velkých evropských zemí a z imigrantů. Jenže i tyto země trpí řadou tenzí a ve skutečnosti je pro tuto čtyřku typická nejednotnost, která jí brání v prosazení jejích zájmů v EU.
Nejhlasitějšími členy čtyřky je Polsko a Maďarsko. Ve Varšavě i Budapešti nyní vládnou pravicoví nacionalisté, kteří v sobě navzájem nacházejí podporu. Jasně patrné to bylo před několika týdny, kdy se konalo ekonomické fórum v polské části Tater ve městě Krynica. Maďarský premiér Viktor Orbán tam byl jmenován „mužem roku“. Té příležitosti využil k prezentaci svých názorů na směr, kterým by se Evropa měla ubírat. Robert Fico a Bohuslav Sobotka ale nebyli přítomni, když Orbán stál na pódiu spolu s Jarosławem Kaczyńskim a vzájemně se zahrnovali komplimenty.
Čechům a Slovákům záleží mnohem více na dobrých vztazích s Německem, které je jejich klíčovým ekonomickým a politickým partnerem. Obě země se také obávají, že zůstanou stranou v případě, že by se EU semkla v reakci na Brexit. Zatímco Orbán volá po kontrarevoluci, Slováci požadují „hlubší proces reflexe“. Slovensko je přitom jedinou zemí Visegrádské čtyřky, která je členem eurozóny a tudíž je citlivější na měnící se situaci v EU. Slovensko je také zemí s největší výrobou aut na hlavu na světě. Své továrny tam mají , Hyundai i PSA Citroën a země by měla těžit z případného odchodu výrobních firem z Velké Británie poté, co by došlo k Brexitu.
Fico tedy může mít pozitivní postoj k názorům Orbána a Kaczyńskiho, ale slovenská politika se ubírá jiným směrem. Slovenský premiér například hlasitě kritizuje politiku týkající se uprchlické krize, ale své populistické názory po březnových volbách zmírnil. Celý region tedy může být jednotný ohledně imigrace a nesouhlasu s bruselskou politikou týkající se obnovitelných zdrojů, v jiných oblastech ale nalezneme více rozdílů než společných zájmů.
Polsko má restriktivní zákony týkající se potratů a polský parlament by je rád zpřísnil ještě více. Zbytek Visegrádské čtyřky je ale v této oblasti liberální. Česká republika umožňuje užívání marihuany pro lékařské účely, polský ministr zdravotnictví nedávno prosadil její úplný zákaz. Češi umožňují „registrované partnerství“ párům stejného pohlaví, vstřícní k nim jsou i Maďaři, ovšem v Polsku je situace opačná. Podle organizace ILGA-Europe je Polsko dokonce jednou ze tří evropských zemí, kde je pro homosexuály život nejtěžší.
V Polsku žije velký počet věřících lidí, Česká republika je na tom opačně a zbylé dvě země figurují někde mezi. Velmi rozdílné jsou i historické zkušenosti a mýty všech zemí. Češi se většinou snaží podobným tématům vyhýbat, v Maďarsku je zase patrná politicky nekorektní nostalgie za kolaborantskými válečnými časy. V Polsku se někteří politici snaží budovat mýtus hrdinného vojenského odporu vůči Německu, který ale živí i negativní postoje vůči současným Němcům.
Nesoulad panuje rovněž ve vztahu k Rusku. Polsko má vůči němu podezřívavý postoj a snaží se, aby ve střední Evropě byly nastálo umístěny jednotky NATO. Orbán naopak volá po ukončení sankcí uplatňovaných vůči Rusku a Rusko v Maďarsku investuje do jaderné elektrárny. Slovensko a Česká republika se v tomto ohledu nacházejí mezi těmito extrémy. Země Visegrádské čtyřky tak mohou být považovány za jednotný blok, ovšem ve skutečnosti jsou rozděleny podobně jako celá EU.
Autorem je Benjamin Cunningham.
Zdroj: Politico