V předchozích komentářích k analýze společnosti Fidelity International jsme se podívali na to, jak se indexu S&P 500 historicky vedlo pod demokratickými a republikánskými administrativami a také na potenciální dopady volebního vítězství bývalé ministryně zahraničí Hilary Clintonové na různé sektory americké ekonomiky. V tomto pokračování se budeme věnovat tomu, kterým sektorům by prospělo nebo naopak uškodilo prezidentování realitního magnáta a republikánského kandidáta Donalda Trumpa. Jeho vítězství je i přes slabší pozici v průzkumech stále ve hře, neboť se vítěz republikánských primárek zdánlivě dokáže v řádu dní až týdnů oklepat z jakéhokoliv skandálu.
Trump v předvolební kampani zaujal hlavně bílé muže dělnických profesí a bez vyššího vzdělání – tedy skupinu, která se už dlouho cítila být politiky odsunutá na okraj zájmu a téměř nepocítila pokrizový ekonomický růst. Nutno však podotknout, že mnozí realitního magnáta pravděpodobně stejně nebudou volit díky jeho ekonomické politice, ale spíše kvůli tomu, co reprezentuje – disent vůči politické korektnosti a establishmentu, který Trumpovy voliče z jejich pohledu příliš dlouho ignoroval na úkor jiných skupin a zájmů. Navíc, ne všechny jím navrhované kroky by nízkopříjmovému bílému obyvatelstvu pomohly, což podtrhuje, že podporu získává spíše na základě emocí, než ekonomických kalkulací.
Je také nutné mít na paměti, že Trumpovi výroky, ať už se týkají domácí, zahraniční nebo ekonomické politiky, jsou často spontánní, neplánované a často si protiřečí nebo nejsou v souladu s jeho chováním v minulosti. I tak se však dá říct, že Trump v některých oblastech zachovává názorovou konzistenci, a že se tak dá poskládat přibližný obrázek, jaké ekonomické dopady by mohla mít politika jeho administrativy.
Výherci
Největšími výherci by, alespoň v krátkodobém horizontu, mohly být korporace. Trump totiž navrhuje radikální seškrtání daní, přičemž nejbohatší korporace by místo současných 35 procent z příjmu platily jen 15 procent.
Trump také navrhuje masivní investice do infrastruktury. Aniž by přesně specifikoval částku, uvedl, že by měla být dvojnásobná, než jakou se chystá proinvestovat Clintonová. Mělo by tedy jít o přes půl biliónu dolarů. Megalomanský plán by pomohl zejména domácímu stavebnímu průmyslu. Vzhledem k tomu, že Trump chce snížit daně, vyvstává však otázka, kde by na investice získal prostředky – tomu se budeme věnovat níže.
Kvůli Trumpově odporu vůči environmentalismu by se na jeho vítězství mohly těšit i těžařské společnosti a rafinérie. Pomoci by Trump mohl i skomírající těžbě černého uhlí.
Na své by si přišel i americký vojensko-průmyslový komplex. Trump totiž chce až zdvojnásobit výdaje na obranu ze 3 procent HDP na 6 procent. Za poznámku stojí, že Spojené státy už tak vydávají na obranu nejvíce ze všech zemí světa. Další investice by pochopitelně pomohly jak výrobcům zbraní, tak konstruktérům letadel, loděnicím, vývojářům všemožných technologií a vojenských kontraktorům.
Smíšený výsledek
Opozice vůči liberalizaci obchodu, tedy například dohodám TTIP a TPP, je ekonomy široce kritizována. Jak podotýká analýza Fidelity, Trumpovo vyhrožování protekcionismem není úplně v souladu s tradičními republikánskými hodnotami, které diktují minimální zasahování státu do ekonomiky. Kontroverzní je i Trumpův plán zavést cla a restrikce proti čínským importům jako odvetu proti umělému oslabování čínské měny, která zlepšuje čínskou obchodní bilanci, zatímco zhoršuje tu americkou.
To pochopitelně uškodí zejména společnostem, které závisí na importech z Číny. Vůbec jich není málo – Čína je po Kanadě druhým největším obchodním partnerem USA. Je také potřeba mít na paměti, že spousta amerických firem má v Číně svou výrobu nebo partnery a cla by mohla narušit globální hodnotové řetězce. Naopak těžit by z protekcionismu mohl domácí zpracovatelský sektor. Jedním příkladem za všechny jsou americké ocelárny.
Poražení
Sektorem, který by mohl vážně utrpět, je zemědělství. Více než čtvrtina zde zaměstnaných lidí totiž pravděpodobně pracuje nelegálně, přičemž levné pracovní síly, která se podílí na pěstování a sklizni ovoce, ořechů a zeleniny může být v USA nelegálně více než polovina. Některé farmy přitom na této levné pracovní síle přímo závisí. Zamezení imigrace do USA a postavení zdi na hranicích s Mexikem by tento sektor mohlo přijít draho.
Není to však jen levná pracovní síla, kterou by ohrozila Trumpova protiimigrační politika. Někteří se domnívají, že Trump by mohl omezit i vydávání víz pro kvalifikované pracovníky, čímž by mohly utrpět i sektory jako například IT.
Nedařilo by se také sektoru zabývajícímu se zelenou energií, po které by se určitě snížila poptávka v případě, že by Trump odvolal závazky týkající se snižování emisí. Také by nejspíše seškrtal štědré federální dotace, které ze státní pokladny do vývoje a podpory prodejů těchto technologií plynou. Týkalo by se to zejména solárního byznysu a větrných elektráren.
Otázka na závěr: kdo to všechno zaplatí?
Trump chce „nakopnout“ ekonomiku snížením korporátních daní, ale experti se nedomnívají, že by se po této pobídce soukromý sektor rozrostl tak, že by ušlé příjmy kvůli nižším daním státní pokladně vykompenzoval. Na druhou stranu chce investovat do infrastruktury (daleko víc, než Clintonová) a zvýšit výdaje na obranu.
Nejspíše by se tak radikálně zvýšily deficity, což by působilo velice ironicky hlavně kvůli politickým krizím, které vyvolávali republikánští zákonodárci pokaždé, když se Obamova administrativa pokusila navýšit strop státního dluhu.
Navíc by se do budoucna pravděpodobně zvedly úroky amerických dluhopisů a zkomplikovalo se tak obsluhování státního dluhu.