Šokující zavraždění ruského velvyslance v Turecku Andreje Karlova vyvolalo v Rusku vlnu pozdvižení. Karlov byl popisován jako patriot a zkušený diplomat, který „byl zabit při vykonávání jeho povinností“. Ruské ministerstvo zahraničí nazvalo útok teroristickým činem, prezident Vladimir Putin jej považuje za ránu rusko-tureckým vztahům a „mírovému procesu v Sýrii“. Podobných prohlášení a názorů byla plná zejména ruská státem vlastněná média, ze kterých získává informace většina Rusů.
Jedna významná informace se ale v tom všem ztratila: Syrské město Allepo, které bylo po léta drženo protivládními rebely, padlo do rukou Assadova režimu a ztráty na životech byly během bojů obrovské. Ruské letecké útoky a další vojenské operace Assadovi významně pomohly a vrah ruského velvyslance Rusům vzkazoval: „My umíráme v Allepu, vy tady!“
Západní média o vztahu mezi těmito dvěma událostmi informovala velmi intenzivně, v Rusku tomu bylo naopak. Pouze v jednom prezentovaném videu bylo patrné, že útočník něco křičí, ale nebylo znát, co. V jiném pořadu zaznělo, že „existuje řada možných příčin, proč k útoku došlo, a vyšetřeny musí být všechny“. Zmíněny byly některé teorie o tom, že existuje vazba mezi útokem a jedním tureckým protivládním hnutím. A všemi reportážemi na toto téma se prolínalo Putinovo sdělení, že šlo o „zbabělý útok proti Rusku za to, že bojuje proti mezinárodnímu terorismu“.
Podobné příběhy a komentáře pasují do celkového obrazu vývoje v Sýrii, který se snaží vykreslovat ruská státní média. V tomto alternativním světě došlo k osvobození Allepa od teroristů a džihádistů, a to právě s podporou Ruska. Obrázky trpících civilistů, které tak znepokojují celý zbytek světa, se ale v Rusku objevují jen výjimečně. Pokud se divíte, jak mohou běžní Rusové ignorovat masové vraždění v Sýrii, odpověď je jednoduchá – ruská média.
Podívejme se na typický segment zpráv programu Novosti na Prvním kanálu. Ukazoval, jak se „mírumilovní obyvatelé Allepa vrací do osvobozených čtvrtí města“. Byl v něm prezentován rozhovor s mladým hochem, který byl zraněn výbuchem miny, a následně diváci shlédli záběry ruských vojáků, kteří od min čistili prostor kolem školy. Reportér poté sdělil, že lidé v Sýrii slyšeli sliby o pomoci ze Západu, ty ale byly opět plané a namísto toho to byli Rusové, kdo skutečně pomohl. Další část reportáže popisovala, jak tvrdý byl život v Allepu pod vládou rebelů, nyní ale „tato hrůza již skončila“. Celkově je ruská mise v Sýrii prezentována jako boj za osvobození a obnovu země. Rebelové jsou všichni považováni za teroristy a militanty, které je třeba zničit. A díky Rusku se do země vrací běžný život.
Podobné reportáže jsou ale velmi vzdálené realitě. Pro Rusy byla bitva o Allepo triumfem slušnosti a civilizovanosti. ale přinesl reportáže o „zabíjení podobném popravám“, ITV News „o úprku civilistů“, OSN hovoří o „naprostém úpadku lidskosti“. Ruská média o žádné humanitární katastrofě nehovoří, nevěnují se tomu, jak civilisté trpí, pokud se dostanou do rukou syrských vojenských sil. Pro ruská média jsou prostě teroristé všichni, kteří byli nějak spojeni s rebely. Na širším kontextu jim nezáleží, zajímají je jen střípky, jako je rozdávání potravin.
Ruská propaganda je možná tou nejlepší na světě a Rusové vědí, že nemusí používat lži. Naopak, dobrá propaganda si jen pečlivě vybírá přesvědčivá fakta, která ovšem odpovídají jen jedné straně celého příběhu. Ukážou oslavy osvobození Allepa, ovšem zdecimovanou východní polovinu města už ne. Za to, že neposkytují ucelený obrázek o vývoji v Sýrii, jsou kritizována i západní média. Některá z nich například popisují tamní boje jako boje mezi vládou a rebely. Nevěnují se tomu, že mezi rebely je mnoho skupin s různými zájmy a někteří z nich mají například vazby na Al-Káidu. Podle některých názorů západní média celkově podceňují vliv extrémistických skupin v této oblasti. Ruská média ale vidí rozdílně samotný základ jejich práce. Ta u nich například nespočívá v ověřování informací, které dostanou z ruského ministerstva obrany či vlády. Jejich prací je pouze předat tyto informace veřejnosti.
Autor: Ilya Lozovsky
Zdroj: The Atlantic