Ekonomický cyklus eurozóny se značně zpožďuje za cyklem ekonomiky americké. Ve Spojených státech panuje plná zaměstnanost a to vede ke mzdové inflaci. Fed na tuto situaci reaguje zvedáním sazeb a následně rostou i výnosy dlouhodobých obligací. K jejich růstu přispívá také očekávaná fiskální expanze nové americké vlády. Tlaky na vyšší výnosy amerických dluhopisů se pak částečně přenesou i do eurozóny. Takový vývoj je ale pro její ekonomiku v této fázi cyklu jednoznačně negativní. Následující graf porovnává růst nominálního produktu eurozóny a dlouhodobé výnosy obligací v měnové unii. Popsaný vývoj povede v letošním roce k tomu, že se výše výnosů bude přibližovat tempu nominálního růstu ekonomiky, což bude na ekonomiku působit negativně. Růst eurozóny leží také mnohem níže než růst rozvíjejících se ekonomik. Zejména to platí při jeho srovnání s Čínou a Indií. Oživení rozvíjejících se zemí přitom vyvolává poměrně prudký nárůst spotřeby komodit, který se projevuje růstem jejich cen (zejména růstem cen ropy). Tento vývoj na komoditních trzích pak opět doléhá na ekonomiku eurozóny negativně. Vývoj cen mědi, železné rudy a niklu shrnuje druhý graf: Je tedy zřejmé, že růst eurozóny je v současné době nižší než růst americké ekonomiky a rozvíjejících se ekonomik. To znamená, že eurozóna bude negativně ovlivněna jak vyššími výnosy dluhopisů v USA, tak vyššími cenami komodit na světových trzích. (Zdroj: Natixis)